Pavel Žalman Lohonka, hudebník
Nejraději vzpomínám na Vánoce v dětství. Bydleli jsme v Pohůrce u Budějovic. Tři rodiny dohromady. Měli jsme tři stromečky, tři ježíšky a museli jsme zpívat třikrát koledy.
Líbí se mi klasický způsob prožití Vánoc. Den předem připravím rybí polévku, s vnukem zajdeme v poledne zavzpomínat na hřbitov a zbytek Štědrého dne trávím s přítelkyní doma v Budějovicích. Rád vařím, a tak s velkou potěchou připravuju štědrovečerní večeři. Občas se odběhnu podívat na pohádky v televizi, u nichž přítelkyně zdobí stromeček. Před večeří zpíváme koledy.
Čtenářům Sedmičky chci popřát hlavně zdraví! Stále víc si uvědomuju, jak moc je důležité. Také lásku, klid a spokojenost. A aby poslouchali více české muziky. Také dnes tak moc aktuální přání: Aby každý měl svou práci!
Roman Turek, hokejista
Vánoce mám ze všech svátků nejraději a na všechny rád vzpomínám. Ty letošní pro mě ale budou jiné. Poprvé po dlouhé době se nebudu muset koukat na rozpis tréninků a zápasů, tak jsem zvědavý, jestli si je užiju jinak než ty předchozí.
Před Vánoci je to takový jeden velký chaos. Lidi blázní a nakupují zásoby. Potom to ustane, přijdou pravé sváteční dny, pohoda a klid. Rodiny se sejdou dohromady. My to u nás taky tak děláme. To je na tom to krásné, a to mám nejraději.
Každému přeju, aby se mu splnila jeho přání a aby si Vánoce užil alespoň tak jako já.
Magdalena Hrabánková, kandidátka na rektorku JU
Při vzpomínce na dětské Vánoce si vybavím rodinu u společného stolu a čekání na Ježíška. Nejenom na dárky pro mě a mé dvě sestry, ale i radost rodičů z našich dárečků. Byly to většinou ruční práce. Tradice jsme dodržovali i pravidelným chozením na půlnoční mši.
Dnes nežijí rodiče ani sestra, která zemřela při autonehodě. Děti máme dospělé, těšíme se s mužem na jejich návštěvu s vnoučaty. Vánoce dělá především radost dětí, ale i teď si dokážeme s manželem užít hezkou atmosféru. Členem rodiny je kocour, který vždycky dostane maso zabalené v dárkovém balíčku.
Protože jsem ekonom, přidám k přání zdraví a štěstí ještě jedno – aby si lidé udrželi optimismus pokud jde o zaměstnání. Hezké Vánoce můžeme udělat i bez velkých peněz.
Martin Hruška, herec Jihočeského divadla
Když mi byly čtyři roky, učitelka ve školce zpochybnila existenci Ježíška. Byl jsem nešťastný a táta vymyslel geniální věc. Zavěsil zvonek do pokoje se stromkem a vedl odtud vlasec pod štědrovečerní stůl ve vedlejší místnosti. Když jsme jedli, zahýbal nohou pod stolem a zvoneček rozezněl. Protože jsem viděl všechny blízké vedle sebe, znovu jsem na Ježíška uvěřil. To je asi moje nejhezčí vzpomínka na Vánoce.
Letos k nám Ježíšek přišel už s předstihem, máme dvouměsíční dítě a pro mě to znamená první Vánoce s miminkem. Mám rád jejich atmosféru a rituály, možnost zastavit se a zklidnit. Vždy se těším na kapra, protože jím ryby strašně rád. Jako malý jsem byl ale „rozmachaný“ a odmítal salát, takže jsem míval bramborovou kaši – a dostávám ji dosud.
V divadle se o svátcích provoz příliš nezastaví, pravidelně hraju i na Silvestra. Nicméně opět se těším, že konečně budou mé Vánoce klidné, což chci popřát také čtenářům. Chtěl bych, aby lidem nový rok přinesl víc důvodů k dobré náladě. Aby nás nesužovaly stresy, ekonomické krize, teroristické útoky a jiné hrozby, v nichž jsme nuceni žít. Kromě zdraví, protože bez něj nic nemá smysl, přeju pohodu a štěstí, dny plné optimismu a radosti, byť vím, jak je to v dnešní době nesnadné.
Regina Tupá, policejní mluvčí
Kolo v první třídě. To byl vánoční dárek, na který nikdy nezapomenu. Jinak jsem měla vždycky radost z knížek a z toho, že jsme všichni pohromadě.
Pro mě vždycky Vánoce znamenaly hlavně setkání rodiny, koledy a vánoční zvyky včetně rozkrajovaných jablíček, potom přání a předsevzetí. Protože jsem z muzikantské rodiny, hráli jsme koledy. Otec na kytaru a já na flétnu. Na tu jsem později hrála i se souborem a moje devítiletá dcera se na ni také učí. Z toho pramení moje současné Vánoce, které dodržujeme podle mých představ z dětství včetně zvyků a koled. Chodíme k rodičům.
Nejvíc se vždycky těším na Štědrý den, kdy v jednu hodinu po poledni jedeme do Alšovy jihočeské galerie, kde zpíváme koledy. Je tam profesionální soubor, ale všichni návštěvníci dostanou zpěvníky a přidají se. To je úžasná tradice. Lidé si tam nosí i všelijaké zvonečky.
Čtenářům Sedmičky a obyvatelům Budějovic chci popřát klidné a radostné Vánoce a pohodu a zdraví v příštím roce. Snad to není moc klišé, ale takhle to cítím od srdce.
Josef Němec, bývalý šampion v boxu
Pořád vidím před očima otce, jak před Vánoci vyřezává lupínkovou pilkou z překližky dárky, a my, děti, mu vyfukujeme piliny, aby viděl na nakreslenou čáru. Dělal nám vozíky, mašinky, sestrám kolíbky. Jednou vyřezal i betlém. O dárcích jsme dopředu věděli, ale pod stromečkem jsme všichni jásali překvapením. Zpívali jsme Veselé vánoční hody a jedli kapra. Bylo nás osm dětí, dvě sestry a šest kluků, moc peněz nebylo. Potom vidím maminku, jak vždycky na Štědrý den pláče. Jednou, že nejsme u stolu všichni, to když byl třeba starší Jenda na vojně, a potom zase plakala, že jsme všichni. Byla moc hodná. Měl jsem milionové rodiče.
Všechny zvyky jsem zase dodržoval se svými dvěma dětmi. Syn Pepík už bohužel nežije, zemřela mi i manželka. Na Vánoce budu u známé, která mě pozvala k nim domů.
Čtenářům Sedmičky chci popřát kromě pohody a zdraví lepší politiky. Aby s námi vláda tolik nevyváděla, vždyť toho tolik po ní nechceme. A třeba, aby si její členové také snížili platy, když chtějí na nás šetřit.
Ivana Popelová, náměstkyně promátora
Největší radost mi přináší atmosféra Vánoc. Sváteční den, kdy ráno zdobíme stromeček, sledování pohádek a potom společný večer s celou rodinou. Z dětství se sestrou mi utkvěla v paměti jedna záhada, na kterou jsem nikdy nepřišla. Po večeři se vždycky ozval domovní zvonek, na který Ježíšek venku na paneláku zazvonil. Všichni jsme běželi ke dveřím a mezitím se rozsvítil stromeček. Vím, že to organizoval tatínek, ale nevypátrala jsem jak, protože byl stále doma. Tradice z dětství zachováváme. Přijdou i mé dospělé dcery, pouštíme skořápky, lijeme olovo a snažíme se zpívat koledy. Ještě, že nás nikdo neslyší.
Čtenářům přeji, aby oni i jejich blízcí byli zdraví, aby jim fungovaly rodinné vztahy a aby se jim v Budějovicích dobře žilo.
