Stěžejní román Herty Müllerové připomíná dílo Kafky
Německy píšící spisovatelka rumunského původu je často přirovnávána k pražskému rodákovi Franzi Kafkovi. Paralel je opravdu mnoho. Stejně jako Kafka byla i Müllerová ve své zemi příslušnicí německé menšiny. Němčina, jíž oba srovnávaní psali, se výrazně odlišuje od tradiční podoby německého jazyka a francouzský filozof Gilles Deleuze by ji nejspíš označil za typický jazyk menšinové literatury.
Oba využívají odosobněného a alegorického stylu, v němž není prostor pro okrasný ornament. V knihách prozaiků se na každém místě setkáváme s úzkostí, strachem a bizarně působícími obrazy. Přesto tvorba Müllerové vychází z velmi odlišného kontextu a existenciální úzkost v jejím případě souvisí s represemi a terorem, jaký používal stranický aparát prezidenta Rumunské socialistické republiky Ceauşesca.
Další knižní tip:
Srdce bestie nese mnoho autobiografických rysů, přesto se způsobem, jakým byla napsána, na hony vzdaluje klasické memoárové literatuře. Kniha je věnována autorčiným přátelům, již zemřeli za Ceauşescova režimu. Krom vypravěčky (autorčino literární alter ego) má dalších pět výrazných postav a všechny jsou příslušníky banátské německé menšiny. Její otec byl příslušníkem jednotek SS, matku po válce odvlekli do sovětského pracovního tábora – paralel s životem Müllerové bychom mohli napočítat více. Prologem románu je mikropříběh středoškolačky Loly, jejíž deník vypravěčka nalézá v kufru. V jejím příběhu je zakódován milostný vztah k nadřazené osobě, v němž je přítomna masochistická láska oběti. Čtyři čtenáři deníku v něm ale uvidí podobenství vztahu společnosti a diktatury. Smrt mladé dívky u nich paradoxně vyvolá touhu po svobodě. Ta však nemusí vždy vést jen k dobrým koncům. Jen dva z přátel přežívají teror tajné policie Securitate.
Jedinou nadějí postav románu je vycestovat. Potřebné udělení pasu ovšem předpokládá nějakou protislužbu. Ostatně ani emigrace nepřináší vytouženou úlevu a pronásledování, psychického nátlaku, podezřívavosti se již není možné zbavit. Nejistá hranice mezi tím, co je politicky zinscenovaným jednáním a co tím skutečným, vytváří paranoidní vize, v nichž je oběť již natrvalo uzavřena. Samotný jazyk knihy vyjadřuje tíhu represe a trauma z nemožnosti svobodně se vyjádřit. Je enigmatický, šifrovaný – pro mnoho obrazů sice můžeme najít racionální vysvětlení, u zbylých působí prostá intenzita výjevů. Jazyk tak ztrácí svou sdělovací funkci, ale neztrácí svoji schopnost evokovat atmosféru a silný prožitek.
Herta Müllerová: Srdce bestie
Nakladatelství: Mladá fronta, 2011
Překlad: Radka Denemarková
Hodnocení: 90 %
Autor je spolupracovníkem redakce
