Sto zvířat: Netušili jsme, že hrajeme ska

Máme v kapele srdce, mozek i ruce, pochvaluje si frontman Sto zvířat Jan Kalina. Průkopníky českého ska čekají velké oslavy.

Ač patří pražská kapela Sto zvířat mezi hudební veterány, stíhá až deset koncertů do měsíce. Tím úterním v paláci Akropolis přispěje na výcvik psů pro zrakově postižené. Myslí i na podzimní oslavy dvacátého výročí svého založení.

Jste tu už dvacet let. Jak jste se za tu dobu změnili?

Doufám, že k lepšímu. Bylo by smutné, kdybychom po dvaceti letech hráli stejně blbě jako na začátku. Během let se k nám dostala spousta dobrých muzikantů. Máme v kapele kluky, kteří mají za sebou různé akademie, trumpetista Pavel Herzog třeba hraje v pardubické filharmonii. Lidsky je to navíc nejlepší éra, jakou jsme zažili.

To zní téměř idylicky.

Hudebník Petr Kalandra kdysi řekl, že správná kapela má mít srdce, mozek a ruce. Musí v ní být lidé, kteří pro ni žijí, kteří vymýšlejí a ti, co umějí hrát. Když se tohle potká, jako u nás, pak je to skvělé. Není možné mít skupinu složenou jen z perfektních hráčů, kteří nevědí, co si s těmi schopnostmi počít. Nebo naopak z lidí, kteří mají skvělé nápady, ale neumějí je zahrát.

Kdo je u vás srdce, mozek a ruce?

Srdce jsem já, protože jsem se kvůli kapele dvakrát rozvedl. Mozek Tomáš Belko, který píše texty, co mu všichni závidí. Ruce pak všichni ti noví muzikanti, kteří patří ve svých nástrojích ke špičce v republice.

Uživí se muzikou všech Sto zvířat?

Jeden čas jsme si říkali, že bychom se hudbou rádi živili, jezdili jsme hodně do ciziny. Teď jsme k tomu našli klíč. Hrajeme asi desetkrát do měsíce, což je sice dost, ale pořád si držíme svá civilní zaměstnání. Uživit v Česku desetičlennou kapelu je kravina.

Není to tedy vaše jediné zaměstnání. Hrajete ale jako profesionálové?

Přístup k muzice máme určitě profesionálnější. Bereme za to zajímavé peníze, ale nechci hrát každý den jen proto, abych se tím živil. Radši budu dál dělat výtvarníka na volné noze.

Jak se za těch dvacet let proměnila česká ska scéna?

Zásadně. Když jsme začínali, ani jsme nevěděli, že hrajeme ska. Až nám jeden známý, který měl doma nahrávky Madness a Selectors z anglické druhé vlny ska, sdělil: Vy, volové, vždyť vy hrajete to samé, co Madness! Tak jsme si to začali psát na plakáty. Lidi vůbec nevěděli, co ska znamená. Mysleli si, že jsme nějaký sportovní klub.

Teď už je ale povědomí o ska mnohem lepší, ne?

S podobnými kapelami se roztrhnul pytel. Možná je ska až trochu zprofanované. Mám pocit, že na každém gymplu je jedna kapela, co považuje ska za nejjednodušší způsob hraní. Ale ono to tak není. Časem se to snad srovná.

Kdy přesně vám bude dvacet?

Všechno začalo 19. října 1990, kdy jsme uspořádali dvojkoncert v Malostranské besedě. Hráli jsme od sedmi a od devíti večer, byla to hodně zajímavá akce. Teď v rámci podzimních oslav chystáme zhruba pětadvacet koncertů po klubech.

Jak budete výročí slavit v Praze?

Zamluvili jsme si Incheba Arenu na 20.10. 2010, kdy ve 20:10 začne náš koncert ke dvaceti letům Sto zvířat. Plakát by mohl vypadat jako hezká matematická hříčka.

Uvažovali jste prý i o tom, že byste si zahráli na turné i s cikánskou kapelou.

Je to sice vize na bázi hospodského tlachání s Tomášem Belkem, ale co jsme si zatím vzali do hlavy, to jsme udělali. Známe se s jednou cikánskou kapelou z Českého Krumlova. Jsou to naši dlouholetí kamarádi. Vždycky, když jsme v Krumlově, o tom kecáme do rána. Máme pár vytipovaných písniček, u kterých by to šlo spojit. A kdy jindy bychom to měli udělat než teď, když slavíme dvacetiny.

Budete muset při výročních koncertech hrát víc starých písniček?

Fanoušci je chtějí. Měl by to být zlatý průřez naší tvorbou. Ze všech sedmi alb zazní tři až čtyři věci.

Nebojíte se trochu těch starých hitů, které už jste roky nehráli?

Pochopitelně jsou infantilnější než to, co hrajeme teď. Ale díky novým muzikantům mají tyhle písně nové aranže a trochu vykvetly.

Výročnímu turné bude předcházet dlouhé léto. Jaké bude?

Budeme hrát snad na všech festivalech, co se v Česku konají. Rád bych taky v létě uspořádal koncert na Žižkově v hospodě U Vystřelenýho voka. V tom domě bydlím. Už loni jsem tam S Tomášem Belkem slavil narozeniny. Moc lidí se tam nevejde, ale byl to vynikající mejdan.