Středočeská nej, to jsou hlavně gurmánské rekordy | E15.cz

Středočeská nej, to jsou hlavně gurmánské rekordy

Dominika Záveská

Některé rekordy vyžadují trpělivost, jiné důvtip a inteligenci, další hodiny dřiny. Středočeši rádi překonávají sami sebe.

Viola Zeithamlová se stala rekordmankou díky své zalibě v květinách, Jiřího Žaloudka zase nasměroval k rekordům sport, ale i náhoda. Za úspěchem Václava Pštrose stojí jeho dědeček, který v něm probudil lásku k jídlu. Vladimíra Glasera přivedla k nápadu na obří šachy touha přilákat do regionu více návštěvníků.

Jejich výkony jsou z různých oblastí, ale jedno je spojuje: jejich domovem je Středočeský kraj.
Při listování Českou knihou rekordů se zdá, že největší oblibě se těší rekordy kuriozní a gurmánské, pozadu nezůstávají ani rekordy sportovní.

Českou doménou je také shromažďování co největšího počtu různých osob, postav nebo věcí na jednom místě. Čáslav se například připravuje na největší setkání Spejblů a Hurvínků, které bude prvního června. V poslední době se objevují také rekordy s předponou EKO.

Žáci mladoboleslavské Základní školy T. G. Masaryka vytvořili předloni figurínu chobotnice, jejíž chapadlo z jedenapůllitrových plastových lahví dosáhlo délky 385 metrů. Středisko ekologické výchovy Kladno-Čabárna zase napěchovalo přes tisíc sešlapaných PET lahví do žlutého kontejneru.

Rekordy však netvoří jen lidé, ale také geny. To třeba v případě Vojtěcha Podruha z Nymburka, který se v roce 2005 narodil s porodní délkou šedesáti centimetrů.

Nejdelší špíz? Šestnáct metrů

Rekord o nejdelší masovo-zeleninový špíz se u příležitosti kladenských oslav svatého Vavřince podařilo vytvořit již dvakrát. V létě 2009 i 2010 stál za tímto úspěchem tým restauratéra Václava Pštrose. První špíz měřil přes čtrnáct metrů, druhý pokořil dokonce šestnáctimetrovou hranici.

„Protože jsem členem české reprezentace v grilování, přemýšlel jsem, jak by se grilování mohlo zúčastnit co nejvíce lidí. Když totiž grilujete na podobné akci na malém prostoru, lidé toho moc neuvidí. Ovšem pokud máte špíz dlouhý sedmnáct metrů, diváci se mohou aktivněji zúčastnit,“ říká Václav Pštros.

Pro přípravu špízu bylo zapotřebí nechat u kováře vyrobit speciální grilovací jehlu.

„Jednotlivé díly se sešroubovaly po metru, jehla ve výsledku měřila dvaadvacet metrů. Přípravy na rekord nám zabraly den a noc, celý následující den se špíz griloval na dřevěném uhlí,“ říká muž.

Letos se svůj nejdelší špíz překonat nechystá, nicméně na svatovavřinecké oslavy do Kladna se připravuje a v hlavě už má myšlenku na další gastronomický rekord.

„Chtěl bych udělat nejdelší párek, nebo klobásu,“ usmívá se Pštros, který se gastronomii věnuje třicet pět let. Přivedl ho k ní jeho dědeček pracující v masně.

Gastronomické rekordy patří v Česku mezi nejčastější. V České knize rekordů lze objevit takové rarity jako třeba nejstarší dort z 19. století.

Obří šachy jsou u Karlštejna. Je to hra králů

Červená, modrá? Ne. Dáma nebo střelec. Tak vypadá netradiční turistické značení v podobě šachů, které vzniklo v obci Ořech. Nejvyšší figura, téměř tři metry vysoký černý král, představuje Karla IV. a bude dohlížet na Karlštejn. Jeho žena Eliška, černá královna, se již brzy zabydlí na Karlíku. Bílá královna zase ve Všeradicích připomene královnu českých kuchařek Magdalenu Dobromilu Rettigovou.
„Přemýšleli jsme o tom, jak přitáhnout pozornost k zajímavým místům v okolí Karlštejna. A protože jde o královský region, napadly nás šachy jako královská hra,“ vysvětluje autor nápadu Vladimír Glaser, soukromý podnikatel a zastupitel z Ořechu. Výsledkem jeho nadšení pro region je dvaatřicet figur z ytongu, betonu a železa.
„Figury jsme umístili tak, aby odpovídaly charakteristice či historii daného místa. Navíc každý pěšec nese vedle znaku obce také nějaký její atribut. Pěšec v obci Loděnice nese hned dva – gramofonovou deskou v pravé ruce odkazuje k prvním gramofonovým závodům v republice, razítkem na pozadí pak připomíná film Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky,“ popisuje Glaser, v jehož dílně šachy vznikaly. Černí a bílí obři se rodili pět měsíců a zaměstnali celkem jednadvacet lidí. Každá figura měří mezi dvěma až třemi metry a váží zhruba jeden a půl tuny. Do České knihy rekordů je pelhřimovská agentura Dobrý den zapsala v říjnu loňského roku. Předchozí rekord držely kovové šachy, které dohromady vážily 640 kilogramů. Karlštejnská sestava má rovných osmačtyřicet tun.

Šachová partie začíná v květnu

Už prvního května by měly všechny figury stát na svém místě. Takto vyznačená naučná stezka bude lákat případné návštěvníky na takzvanou Karlštejnskou šachovnici.

„Do papírové šachovnice mohou turisté sbírat v restauracích a dalších místech v blízkosti jednotlivých figur razítka,“ upozorňuje Glaser.

Šachovnici tvoří obce Dobřichovice, Černošice, Lety, Řevnice, Srbsko a mnoho dalších.

„V místní restauraci Ve Století bude k dispozici stejné razítko, jako na figuře. Věřím proto, že tímto projektem, který zaplatila dotace, přitáhneme turisty putující po Karlštejnsku i k nám,“ slibuje si od šachového projektu starostka Loděnice Erna Šimrová.

Chtěl jsem pohnout letadlem, zakázali mi to

Čáslavská městská policie má ve svých řadách strážníka, který má respekt i bez uniformy. Tu mu navíc musejí speciálně šít. Řeč je o Jiřím Žaloudkovi.

„V postavě siláka Jiřího Žaloudka se snoubí svaly, inteligence a kamarádské vystupování,“ popisuje rekordmana Miroslav Marek z pelhřimovské agentury Dobrý den.

V lednu 2009 Žaloudek odtáhl během necelých čtrnácti sekund čtyři spojené motokáry i s jezdci na vzdálenost dvaceti metrů. Celková hmotnost soupravy? „Pouze“ 657 kilogramů.

Podobných rekordů má kolem tuctu. Odtáhl již vlak, tramvaj i loď, nestačil pouze na jediný silácký oříšek. Byla jím soutěživá slonice ze zoologické zahrady v Ústí nad Labem. „Chvíli se mnou mávala, ale nakonec jsem to vzdal,“ směje se Žaloudek.

Jako dítě sportoval v běžeckém týmu Jarmily Kratochvílové, tehdy začínající trenérky.

„Vyhlédla si mne na školních závodech. Po nějaké době bylo jasné, že ze mne vrcholový sprinter nebude, a tak jsem se začal rozhlížet jinde. Chtěl jsem nějakou akci,“ vzpomíná rekordman. Chvíli se také věnoval jízdě na bobech, v zimě 2006 byl dokonce v přípravném týmu na olympijské hry v Turíně. Nakonec mu učarovali takzvaní strongmani, jejichž specialitou je třeba tahání kamionů.

Jednoho dne zaslechl v rádiu zprávu, že v Pelhřimově při festivalu rekordů někdo uběhl padesát metrů se stokilovou kovadlinou za necelých patnáct sekund.

„Řekl jsem si, že to není žádný rekord, že bych to zvládl rychleji,“ říká Žaloudek.

Největší problém bylo sehnat stokilovou kovadlinu, nakonec mu ji zapůjčila čáslavská střední průmyslovka. Při nejbližší možné příležitosti do Pelhřimova zajel a rekord o čtyři sekundy překonal.

Naposledy měl v plánu utáhnout během leteckého dne v Chotusicích stíhačku Gripen, ale úzkostlivý armádní představitel mu letoun za téměř miliardu korun odmítl svěřit.

Aby se udržel v kondici, trénuje Jiří Žaloudek až čtyřikrát týdně v posilovně. Vedle práce a tréninku ještě studuje na královéhradecké univerzitě – historii. Na částečný úvazek pracuje i v čáslavském městském muzeu jako kurátor nábytku a zbraní.

Nejdelší svatební kytice vznikla bez svatby

Květinářka Viola Zeithamlová z Bezna nedaleko Mladé Boleslavi vytvořila ze 745 květů svatební kytici o délce téměř dvacet metrů. Kytice vážila pětadvacet kilogramů a výroba trvala rekordmance a jejímu týmu sedm a půl hodiny.

„Oslovil mne starosta Šesták z obce Kadlín, který chtěl pomoci s propagací nové rozhledny. Řekla jsem, že když sežene pár, který se na rozhledně vezme, uvážu jim kytici dlouhou jako rozhledna,“ popisuje Viola Zeithamlová.

Konstrukci květiny tvořila silná stuha, na kterou se navazovaly stvoly řepky a asparágu. „Potom jsme drátky připevnili více jak sedm set růží, chryzantém a afrikánů. Celých patnáct hodin jsme vázaly v předklonu či podřepu na zemi v mém bytě. Kytice se vinula z kuchyně přes obývák do chodby a zpět,“ říká Zeithamlová.

Kytice měřila devatenáct metrů a pětačtyřicet centimetrů, tedy jen o pár desítek centimetrů méně, než je výška rozhledny. Při obřadu visela dolů z ochozu.

Svatba byla nakonec jen naoko a uskutečnila se v červnu 2008 u příležitosti kadlínského Dne květin.
„Protože se oba při své profesi zabýváme svatbami, souhlasili jsme, že sehrajeme roli novomanželského páru,“ vypráví fotograf Martin Pithart, který se svou partnerkou Evou Peškovou zachránil akci na poslední chvíli, když z původně plánované opravdové svatby sešlo.

Od koníčka k úspěšné živnosti

„Květinami jsem se začala zabývat před třinácti lety, když se mi nechtělo po mateřské vracet k úřednické profesi. Z koníčka jsem si tak udělala povolání,“ vysvětluje Zeithamlová.

Za dva roky nato se její svatební kytice na mistrovství republiky umístila na pátém místě. Poté se již účastnila každý rok a vždy si do Bezna přivezla medaili.

„Své nadšení jsem přenesla i na neteř, která vystudovala zahradnickou školu a v soutěžích rovněž slavila úspěchy. Teď s ní a její matkou, mou sestrou, tvoříme tým,“ dodává rekordmanka.

Autor: Dominika Záveská

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.