Streichl vydává Blues Bazzar, bez ohledu na mrtvici

Mohu vás vyfotit tady před Schönthalem? To jo. Ale hlavně tam ale nesmí být vidět, že kouřím a piju vodku. To by mě doktoři asi sami zabili.
U Schönthala jsme si dali sraz z vážného důvodu. Vydáváš CD. Jaké je?
Jmenuje se Blues Bazar, je šesté v pořadí a má za sebou zvláštní historii. Začalo vznikat v roce 1998 v nahrávacím studiu v Jablonci. Měl jsme po mrtvičce, hrát jsme nemohl, jenom jsem zpíval. Doprovázela mne kapela Truc Blues včetně Richarda Kroczka. Jenže po mrtvičce jsem i špatně mluvil, dohodli jsme se, že až se zlepším, že to přezpívám.
Jenže k tomu už nedošlo. Proč?
Náš producent s nahrávkou netrpělivě začal obcházet vydavatelství. Jenže nikdo o ni nestál. Tvrdili, že zpívám špatně a blbě. Celý projekt spadl pod stůl. Mě se ale líbil a nebyl sem sám. Nahrávka se dostala i k Jirkovi Černému a ten psal, jaký že nemá drive a stejně jako já litoval, že nikdy nevyšla.
Takže správný čas nastal až nyní?
Ano, CD vychází k nedožitým sedmdesátinám Richarda Kroczka. Z nějakým sedmdesáti procent je CD jeho práce. Hrál na housle, dělal aranžmá…
Jak jste přišli na název CD Blues Bazzar?
Vznikl před lety v baru v ostravské Fiducii. Tam jsme se s Richardem při přípravě alba scházeli. Vzadu na okně byl velký nápis BAZZAR. V jednom křídle okna BAZ a v druhém ZAR. To se nám moc líbilo.
Jaké to je, když ostravský bluesman vydává desku? Chystá se velká kampaň, promo, bilboardy?
/Smích přerušovaný kuřáckým kašlem/ Né…na to nejsou prachy. Jaký chystáte náklad a prodej?
To bude pro pamětníky, co měli rádi Richarda. Chystáme tak pět set kusů. CD nabídnu ostravským obchodům s hudbou, desku půjde objednat na mých webových stránkách nebo koupit na koncertech.
Máte teď koncertů dost?
Někdy i osm do měsíce. Ale léto mám poměrně volné. Čeká mne třítýdenní pauza. Alespoň obejdu doktory a odpočinu si.
Jak jste na tom vlastně se zdravím?
No, mám problémy. Ale to se dalo s mým nezřízeným životem čekat. Hraním se držím nad vodou. Když jsem v roce 1995 ležel v nemocnici po mrtvici, říkal jsme si, že v trafice rozhodně prodávat nebudu. To v žádném případě! Musel jsem se znovu naučit hrát na kytaru a prostě se snažím.
Po zdraví jsou velmi důležité i peníze. Jak jste na tom s nimi?
Beru kolem pěti tisíc částečný invalidní důchod. K tomu jsou nějaká hraní a něco dostanu jako honoráře z OSA. Jenže ani koncerty ani honoráře nejsou zrovna jisté. Kdyby krachly, nezaplatím asi ani byt.
Opouštíte vůbec někdy Vítkovice, kde bydlíte?
Musím to zlepšit. Teď jsme žil dlouho tak, že jsem seděl u kytary nebo počítače nebo ležel u televize. Pak jsem došel třicet kroků do Schöntala a zase zpátky. A taky z bytu dolů k autu, na koncert, a domů. Prostě žádný pohyb, nic. Teď si slibuji, že se o sebe musím lépe starat. Jsem ještě rád na světě. S Richardem Kroczkem jste asi byli velcí kamarádi?
Vztah k němu, ten jsem si uvědomil až když před pěti lety Richard umřel. Když jsem dřív napsal nějakou písničku, tak jsme mu ji zahrál. A i když jsme se často hádali, tak mi to hádání chybí. Najednou v Ostravě nemám takového svého guru, který by mi k novým písním něco řekl. Manželka, ta mi nové věci chválí. Ale víš jak to je. Je to moje žena a nechce mi ublížit. Kroczek mi rovnou řekl, že hraju pěknou blbost. Byl to taky partner. Hrál jsem s jedním klukem, kytaristou. Odehráli jsme tři koncerty, což znamená tři jízdy autem. Prostě to nešlo. Nejde jen o muziku, ale vůbec o všechno věci okolo, které musí spoluhráči vydržet. S Kroczkem mi nevadilo nikdy nic. Tedˇ mi dochází stále víc, jak moc bych ho potřeboval. Kolik vám je vlastně roků?
Někdy o mně říkají, že jsem legenda. Já ti to ale cítím tak nějak pejorativně. Jako že už tady otravuju moc dlouho. V září mi bude šedesát. Už chystám velkou oslavu v Parníku.