Střílím i doma. Z obýváku do ložnice, říká Lenka Marušková

Ve svém oboru patří do světové špičky, ale bere to s klidem. A právě i díky svojí povaze je pistolářka Lenka Marušková mimořádně úspěšná. K medailím ze světové scény ovšem potřebuje taky těžko představitelný dril.

Jak trénujete?

Individuálně. Malorážku piluju na střelnici a vzduchovku doma. Z obýváku do ložnice. I když zrovna teď – před mistrovstvím Evropy – jezdíme trénovat do Plzně, abych si zvykla na elektroniku.

Jakou část vaší přípravy tvoří střílení a jakou její ostatní složky?

Rozhodně je hodně důležitá fyzická příprava. Nešlo by to ani bez regenerace a prevence zdravotních problémů. Co se týká psychiky, je potřeba se nějakým způsobem odreagovávat. Věnuju se olejomalbě, jednou týdně chodím se skupinkou lidí k malíři, který na nás dohlíží. Střelbě věnuju skoro polovinu času celé přípravy. Druhou půlku tvoří takové věci jako posilování, masáže, plavání, spinning nebo kolečkové brusle.

Kolik času vám zaberou střelecké tréninky?

Zbraň držím v ruce čtyřikrát až pětkrát za týden. Dva tréninky bývají suché, ty trvají tak hodinku a půl. Ostré zaberou tři až čtyři hodiny.

Jak se mění poměr střílení a dalších složek tréninku v průběhu roku?

Když máme po sezoně, odkládáme zbraně. To je taky součást regenerace. Mívám i lázně, po mistrovství Evropy mě čeká týdenní rehabilitační pobyt ve Špindlerově Mlýně. Těsně před sezonou se najíždí na fyzickou přípravu. Zbraň váží 1,2 kila a držet ji zakloněná v natažené ruce je docela namáhavé. Potřebujete speciálně posilovat. Potom už do toho přichází nácvik střelby.

Myslíte při míření na něco konkrétního?

Často se mi stane, že namířím a myslím na rodinu, koníčky nebo dovolenou. To je špatné, ale myšlenkový pochod nejde zastavit.

Jakou roli ve vašich výkonech hraje životospráva?

Absolutně nemyslitelné je kouření, protože potřebujeme vydržet dlouhou dobu v polonádechu, nebo pití – už jenom kvůli dokonalé stabilitě. Důležitý je i jídelníček. Když se člověk přejí, nemůže se soustředit. Chce to i dostatečně pít nebo doplňovat minerály.

Je pro střelce v porovnání s jinými sportovci důležitější spánek?

Fakt je, že nevyspalý závodník snadněji podlehne stresu. Rozklepe se mu tělo a těžko se soustředí. Už jsem ovšem zažila mnoho medailových závodů, před kterými jsem spala špatně. Takže to není úplně stěžejní. Ale když můžete, není od věci naspat něco dopředu.

Se kterými sportovci jste nejvíc v kontaktu?

Znám se hlavně s těmi, kteří se věnují letním sportům – třeba s Romanem Šebrlem, Barborou Špotákovou nebo veslaři. Logicky se vídám s olympioniky.

Jak často myslíte na olympijské hry, které budou za rok v Londýně?

Téměř denně, protože je to moje zaměstnání a můj koníček. Navíc trénuju doma, vidím to každý den a polovinu mého šatníku tvoří olympijské oblečení. Ale nad ambicemi nebo cíli pořád nepřemýšlím, to bych se taky mohla zbláznit. Například v neděli se s Davidem snažíme vůbec o střílení nemluvit ani na něj nemyslet.

Na velkých akcích sbíráte stříbrné a bronzové medaile. Doufáte před blížícím se mistrovstvím Evropy ve zlato?

V úspěch samozřejmě doufám, ale nejsem ten typ, který řekne: „Jedu si pro zlato.“ Chci se dostat do finálové osmičky a tam už pak hraje roli i štěstí. Osmá postupující může vyhrát a vedoucí závodnice může spadnout na osmé místo. Je to fakt loterie. Každopádně tam bude strašná spousta kvalitních střelkyň. Minimálně dvacet žen má na vítězství. Bude to těžké. Ale těším se tam. V Bělehradě už jsem byla víckrát a tu střelnici znám. Negativní je jenom to, že má být opravdu velké vedro.

Ještě mi řekněte, proč se podle vás v Česku rodí úspěšní střelci.

Je to asi hlavně tím, že je tu dobré zázemí. Možná jsme taky jako národ klidnější. Střelci musejí být trpěliví, nesmějí to vzdávat.