Tomečková pryč, Dostálová pryč. Po minulé sezoně odešla z interligového týmu Zory Olomouc dvě zkušená křídla a trenér Libor Malínek celé léto řešil, kde najde náhradu. Má ji. Jmenuje se Martina Huráňová a přišla na roční hostování z prvoligových Otrokovic. „Měla jsem od interligy rok pauzu a chtěla jsem si zase zahrát nejvyšší soutěž,“ říká jednadvacetiletá hráčka, která se za krátký čas zařadila mezi nejlepší střelkyně Dam.
Do olomouckého týmu jste zapadla. Pomohlo vám, že je teď v družstvu hodně stejně mladých spoluhráček?
Je super, že holky jsou věkově stejně jako já, družstvo je mladé a perspektivní. Ale také díky za tu naši hrstku zkušených. Dnes už vím, že bez nich by to nešlo.
Kromě toho, že dáváte hodně gólů ze hry, střílíte pravidelně i sedmičky. Čím jste si důvěru vysloužila?
Ani nevím, tak nějak to přišlo. Snad to i vydrží. Každopádně je to zodpovědnost, trenér mi věří, a toho si vážím.
Zřejmě je to i proto, že přes svůj věk už patříte ke zkušeným hráčkám. V kolika letech jste vlastně začala hrát nejvyšší soutěž?
S interligou jsem začínala v Kunovicích, když mi bylo šestnáct, to jsem šla rovnou z mladších dorostenek do žen. Rok nato už jsem hostovala ve Veselí nad Moravou. Začátky jsou vždycky těžké, byla jsem opravdu hodně mladá a učila jsem se od zkušených hráček. Vzpomínám na to ráda, byla to dřina, ale velká zkušenost.
Studujete dvě vysoké školy. Jak stíháte tréninky a zápasy spojit se studiem?
Je to obtížné skloubit, celé dny jen lítám z jedné školy do druhé, pak rychle na trénink, spát a ráno znovu. Studuju tělesnou výchovu v Olomouci a ekonomiku cestovního ruchu v Uherském Hradišti. A navíc mi regule házenkářských soutěží umožňují hrát kromě interligy i první ligu za Otrokovice. Opravdu se nenudím.
Co vám dává víc zabrat, škola nebo házená?
Trénink je pro mě relax, odreagování od učení, ale škola je na prvním místě.
