Stupková: V kuchyni mám Petrovu školu

„Vy se máte, doma nemusíte vařit! Tak tuhle větu neslyším moc ráda,“ usmívá se drobná, devětačtyřicetiletá trenérka jógy Živana Stupková. „Když je doma chlap, který umí vařit, tak je to samozřejmě parádní. U nás to ale takhle nastavené nemáme. Mě vařit ohromně baví!“ dodává.
Rodačka z Českých Budějovic přiznává, že z domova si do manželství kuchařské schopnosti nepřinesla. „V kuchyni mám Petrovu školu,“ vysvětluje. Tehdy za jeho rady byla vděčná. Dnes příliš nevítá, když se jí někdy míchá do vaření. „Mluví vlastně do toho, co mne sám naučil,“ říká s nadsázkou.
Seznámili se díky práci s dětmi, které se oba v té době věnovali. „Petr dělal v bývalé restauraci Lokomotiva vedoucího a vedl dětský oddíl. Připravoval tehdy akci v Trocnově a tam jsme se poznali,“ vzpomíná na první setkání. Mají spolu dvě dcery. Když se jich známí v dětství ptali, co doma tatínek nejčastěji vaří, odpovídaly prý nudle a omelety. „Petr neměl na nic jiného čas, kolik měl aktivit,“ připomíná manželovu blíženeckou povahu Stupková.
Staroslovanské jméno Živana je od slova živá. Přiznává, že život bez fyzického pohybu si vůbec nedovede představit. Vždy chtěla dělat balet. Studium na pražské konzervatoři ukončila ale předčasně ze zdravotních důvodů a přešla na pedagogickou školu. Od práce s dětmi vedla její cesta dál do Jihočeského divadla, kde začínala s přenášením židlí a pak tančila v baletním sboru. Tam na ni podle jejích slov čekaly hezké role.
Na extrémní fyzickou zátěž byla sice zvyklá z konzervatoře, po čase ale dala přednost jiné divadelní profesi – inspicientce. Coby asistentka režisérů měla na starosti technický a organizační dohled nad zkouškami i představeními. „Dohlížela jsem například na přípravu rekvizit, práci kostymérek, výměnu dekorací, přestavbu scény a koordinovala příchod herců na scénu. Byla to hezká, někdy zajímavá, jindy zase nevděčná práce,“ ohlíží se zpět.
Dodnes umí zpaměti třeba text hry Bez roucha, kterou v Jihočeském divadle režíroval Jiří Menzel. „Byla to komedie, kdy se nesmáli jen diváci, ale i herci, byť to hráli už popadesáté. Ráda vzpomínám i na spolupráci s Janem Kačerem, který mi rozkryl, v čem je zvláštní Čechov. On a ještě pan režisér Novák mne v divadle hodně ovlivnili,“ přibližuje.
Poté, co zjistila, jak jí při sezení v inspici začínají bolet klouby a páteř, dala přednost józe. Nejprve začala cvičit jen tak pro sebe.
„Díky baletu jsem nepotřebovala vědět, jak se dostanu technicky do určité pozice, šlo to samo,“ vysvětluje. Jóga ji oslovila natolik, že se stala certifikovanou cvičitelkou.
Dnes se snaží, aby jóga pomáhala druhým. „Lidem při cvičení říkám: Máte proti sobě dva mocné nepřátele – lenost a netrpělivost,“ podotýká.
Domnívá se, že v této práci zúročuje své schopnosti pedagogického vedení a také kontrolu těla, kterou získala z baletu. „A také zkušenosti z divadla, protože při cvičení jsem vlastně každý den na jevišti. Petr je při vaření také na jevišti,“ naráží na manželovo účinkování v televizních pořadech.
Ví, jaké je mít doma mediálně známou osobnost. Lidé ho na ulici poznávají dodneška. V televizi právě znovu opakují Stupkův cyklus Party s kuchařem.
Manželovi drží palce i v podnikání. Nedávno otevřel v Budějovicích Studio Kulinář, kde pořádá kromě jiného také kurzy. „Mně ke cvičení stačí jen prostor a karimatka, on k vaření potřebuje víc,“ míní. Živana Stupková na svém muži oceňuje schopnost, kterou mu nelze upřít. „Dokáže otevřít ledničku a zaimprovizovat ze surovin tak, že připraví moc dobré jídlo. Má dopředu představu, jak to bude chutnat. A kdybych pokrm vařila podle stejného postupu já, nebude takový jako od něho,“ uzavírá.