Zimní aktivní dovolená nemusí nutně znamenat jen lyže, ale klidně surf. K oceánu se během celého roku na lekce surfingu vydává stále více lidí.
Ještě v devadesátých letech měla většina Čechů surfování spojeno možná tak s Pobřežní hlídkou. Ostatní si vybavili windsurfaře na Lipně. Od té doby však surfování propadly desítky Čechů, kteří se buď k oceánu rovnou odstěhovali a surf se stal jejich „životním stylem“, nebo si založili cestovní kanceláře, díky nimž ostatním umožňují poznat surfování, sílu oceánu, nádhernou přírodu a vše, co k tomu patří.
Od roku 2006 v Česku postupně vzniklo několik cestovek zaměřených na surfové pobyty, přičemž nabídka destinací se z původního západního pobřeží Francie, Španělska či Portugalska rozšířila o takové lokace, jako je Srí Lanka, Maroko, Maledivy nebo Dominikánská republika.
Když zájemce láká něco více originálního než surfing v dnes již „profláklých“ destinacích, mohou navléci trochu silnější neopren a skočit do vln i na Islandu. Právě tam vzniká nová surfařská komunita. Kromě naprosto odlišné krajiny si mohou být návštěvníci jisti tím, že jim tu jejich vlnu jen tak někdo nepřebere.
Zájem o surfing však neustále roste po celém světě. Napomáhá tomu nejen vznik surfových parků, bazénů nebo technologické inovace v surfovém vybavení, ale třeba i fakt, že zkusit surfing se vydávají i lidé z vnitrozemských států, jako je Česko, kterým nevadí, že za oceánem musejí urazit stovky i tisíce kilometrů.
Ať už to může vypadat jakkoliv, surfování není vůbec jednoduchá záležitost. I ostřílení surfaři potvrdí, že se to učí celý život. To by ale nikoho nemělo odradit od toho vyzkoušet si, jaké to je vézt se na té správné vlně.
