V roce 1997 odletěl bolatický rodák Dalibor Kupka studovat do Austrálie. V Tichomoří zůstal téměř deset let. Austráli projel na kole a přestál dlouhé míle bez civilizace. Vydal se na ostrovní cesty, kde ho jednou chtěli domorodci připravit o hlavu, a zachránil se útěkem z vesnice na vydlabané kanoi. Procestoval jihovýchodní Asii. Během celé doby jej nesložila žádná vážná nemoc.
„Můj návrat domů po téměř deseti letech ale začal na jipce v Opavě,“ říká cestovatel a dobrodruh Kupka. Na opavské infekční oddělení jej přivedl nejhorší druh malárie. Způsobil ji krevní parazit tropická zimnička. Tenhle druh malárie končí velmi často smrtí.
„Chytil jsem ji pravděpodobně na jihu Thajska nebo v Kambodži. Projevila se až po návratu,“ vzpomíná Kupka. Cestovatel bojoval s vysokými teplotami. Rtuť v teploměru šplhala až ke čtyřicetistupňové hranici. Pod očima měl žluté kruhy, béžovou barvu v obličeji.
Kupka se cítil velmi unavený. „Nebyl jsem schopný vstát z postele, přichystat si pantofle. Táta mi říkal, že mě odveze do nemocnice, a já na to, ať mi dá deset minut, protože jsem neměl energii vstát, obléct se,“ vzpomíná. Na infekčním oddělení ležel téměř dva týdny. Zhubl o osm kilo, do žil mu dávali hořčík.
Tím ale jeho potyčky s exotickými chorobami neskončily. Zhruba o dva roky později dostal v Indonésii malárii. „Měl jsem pocit, že nemám páteř. Že jsem gumový panák,” popisuje zkušenosti s dalším, o něco lehčím druhem malárie. Na nemoc zabraly místní léky. Po pěti dnech už se potápěl v moři.
V devadesátých letech si nemoc například přivezl i známý ostravský záhadolog Arnošt Vašíček, když navštívil kmen Dogonů v Mali.
Malárie je jednou z mála exotických chorob, proti které lékaři zatím nemají očkovací vakcínu. „Vakcínu na malárii vědci teprve vyvíjejí, podávají se preventivně antimalarika,“ říká primář opavského infekčního oddělení Petr Kümpel. Antimalarika navrhují zdravotníci podle toho, do jaké oblasti cestovatel míří. I když nejsou stoprocentní, výrazně snižují riziko nákazy.
„Lidé, kterým jsme je dávali, neonemocněli. Je to výborná ochrana,“ dodává primář.
Pohublá a vyčerpaná se z dovolené v Egyptě se před třemi týdny vrátila pětatřicetiletá Eva Motlochová. S sebou si přivezla účty pro zdravotní pojišťovnu za téměř pět tisíc korun. Ty by jí měla proplatit zdravotní pojišťovna, s níž uzavřela před odjezdem smlouvu. Hned po příletu do ciziny Motlochovou něco štíplo do nohy.
„Byla to zřejmě nějaká potvora, protože mi noha začala otékat a už po dvou hodinách jsem nemohla vůbec chodit. Dala jsem si na to chladivou mast a doufala, že to přejde. Navštívila jsem pohotovost. Dali mi nějaké léky a mast, ale moc to nezabralo,“ dodává.
Dovolená se změnila ve skutečné drama, když po třech dnech dostal její dvanáctiletý syn průjem. „Nikomu nepřeji, aby strávil dovolenou na záchodě. Nezbylo mi nic jiného, než s ním znovu navštívit pohotovost,“ popisuje Motlochová.
Podle zdravotníků jezdí do exotických zemí až šedesát procent lidí bez očkování. Riziko onemocnění je vysoké zejména v tropických a subtropických zemích. Lidé nejčastěji onemocní žloutenkou a průjmy.
„Průjmy můžou být kritické, v teplých oblastech na ně lidé umírají,“ upozorňuje primář Kümpel. Mezi země, na které by si lidé měli dávat obzvlášť pozor, patří Egypt. „Na průjmy tam nezabírají běžné a u nás dostupné léky. Po příjezdu si lidé musí koupit jejich Antinal, Ercefuryl nebo Drotazide,“ zdůrazňuje primářka pracovního a preventivního lékařství ostravské fakultní nemocnice Zdeňka Hajduková.
Další hrozbou je žloutenka typu A, proti které by se měli lidé nechat před odjezdem rozhodně naočkovat. A podceňovat by neměli ani žloutenku typu B, která je rozšířena v celé Africe, Jižní a Střední Americe a celé Asii.
V Opavě nabízí infekční oddělení cestovatelům nejen očkování, ale lékaři jim i poradí, jaké léky si vzít s sebou a na co se v kterých končinách připravit. Očkování a poradna fungují v opavské nemocnici denně od jedné hodiny odpoledne do tří hodin a zájemci se mohou předběžně domluvit na telefonu 553 756 353.
„Naštěstí počet uvědomělých cestovatelů narůstá. Denně přichází čtyři až osm lidí,“ poznamenává Kümpel. Primář opavského infekčního oddělení doporučuje, aby lidé na léky nezapomínali.
„Hlavně, když jedou do méně vyspělých zemí. Důležité jsou léky proti bakteriím a především dehydratační roztoky,“ radí cestovatelům.
Doporučuje i léky proti teplotě, repelenty proti komárům, oční kapky, desinfekční prostředky jako iodisol. „Jód v krajní nouzi pomůže i ošetřit vodu,“ poznamenává primář, sám zkušený cestovatel, který navštívil třeba Laos či Sumatru.
Každou skvrnu nafotit
Ostravská primářka Hajduková se setkává stále častěji s těmi, kteří si z dovolené přivezli pod kůží larvy měchovců. Nejčastěji se lidé nakazí na písečných plážích v Egyptě, Mexiku a Thajsku. Odpoledne, a hlavně večer se tam turisté setkávají s potulnými psy a kočkami, kteří jsou přenašeči larev migrans cutanea.
Na vlastní kůži poznal, co tato larva umí, Kamil Hudec. „Loni jsem byl s manželkou v Thajsku. Po návratu domů jsem zjistil, že mám na ruce nějakou vyrážku. Strašně to svědilo, nedalo se to vydržet,“ popisuje dvaatřicetiletý muž.
Návštěva lékaře ho uklidnila, nemoc se dá bez problémů léčit. „Ale je nepříjemná. Když se dostane tato larva pod kůži, dělá si tam svědivé chodbičky, což pacientovi pokazí dovolenou,“ říká Hajduková.
Cestovatelé a turisté by měli pozorně sledovat veškeré, i krátkodobě se vyskytující skvrny a fleky na kůži. Ty jsou často prvním projevem onemocnění.
„Je dobré, když si turisté každou skvrnu nafotí a fotku nám po příjezdu přinesou ukázat,“ dodala primářka.
