Vláda selhala. Najednou objevila šmírovací nařízení, které se v EU vyjednává už tři roky
Fascinující „damage control“ k takzvanému evropskému šmírovacímu nařízení, kterou sledujeme online od pondělí ze strany představitelů vládnoucích stran, je velká legrace. Mimo jiné i protože to vypadá, že ministr vnitra i premiér se o plánovaném nařízení, které se na evropské úrovni vyjednává už tři roky, dozvěděli tento týden. Což je i celkem pravděpodobné.
Redakce e15 a její čtenáři mají samozřejmě splněno, na ohrožování soukromí a bezpečnosti komunikace jako takové upozorňujeme již od samotného návrhu nového nařízení Evropskou komisí, tedy zhruba tři roky. Stejně tak řada médií upozorňovala na to, že Česko v žádném případě během vyjednávání nepůsobilo jako stát, který by považoval prolamování koncového šifrování komunikace – tedy soukromí a důvěrnosti – za nepřípustné a nepřijatelné a bylo proti od samotného začátku, jak napsal včera předseda vlády na síť X.
Koneckonců loni napsal server Lupa.cz velmi zajímavé informace o tom, jak vypadalo hlasování na vládě, které bylo nutné kvůli tomu, že na úrovni ministerstev a úřadů byly neshody. Vnitro bylo zjevně velice pro šmírování. Bezpečnostní složky totiž o prolomení šifrování usilují už delší dobu, stěžují si totiž, že jim komplikuje vyšetřování zločinů.
Kabinet musel o společné české pozici rozhodnout, protože se na ní podle informací Lupy nedokázaly tuzemské úřady shodnout. Proti byl mimo jiné Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), ministerstvo průmyslu a obchodu nebo ministerstvo spravedlnosti.
Česko zaujalo postoj zdržení se, návrh ale stejně nedospěl k hlasování, protože tehdejší belgické předsednictví si spočítalo, že se (ale jen těsně) nenajde potřebná většina k tomu posunout tehdejší – mimochodem velmi špatnou a pro soukromí konverzace extrémně nepřátelskou – podobu návrhu nařízení dále.
Jaká máme ponaučení z celé kauzy?
Už podruhé se letos ukázalo, že když ministr vnitra poslouchá své policajty, má z toho pak jenom mrzení on i celá vláda. Voliči jsou na prolamování důvěrnosti komunikace velmi citliví. Prvním případem byla takzvaná „šmírovací vyhláška“ z letošního dubna, kdy stát (tedy vnitro, i když prostřednictvím ministerstva průmyslu) chtěl po operátorech, aby sbírali a půl roku uchovávali veškerá data o tom, kdo a odkud navštívil jaké cílové servery na internetu.
Uchovávání cílových adres je jednak finančně náročné a druhak jde samozřejmě o obrovský zásah do soukromí. Tehdy ministr vnitra Rakušan i premiér Fiala museli předvést stejný veletoč jako teď a dušovat se, že to vlastně nikdy nechtěli.
Druhý případ vidíme tento týden. Větší možnost šmírování si policisté přejí dlouhodobě a usilovně. Jejich zastřešující organizace Europol za to lobbovala i při vyjednávání nařízení o předcházení pohlavnímu zneužívání dětí. Vnitro toto nařízení zcela zjevně prosazovalo a prolomení důvěrnosti komunikace a soukromí nijak zvlášť nebránilo, což je vidět i z veřejně dostupných dokumentů.
A další ponaučení?
Evropskou legislativu tu na politické a vládní úrovni neřeší kontinuálně prakticky nikdo, a to ani takto zásadní a důležitou. Velká většina vyjednávání je na úřednících, kteří nemají jasné politické zadání ani pořádnou zpětnou vazbu, zda se návrh náhodou během vyjednávání nedostal do fáze, která je naprosto neakceptovatelná pro politickou reprezentaci na domácí úrovni. Pak jsme hrozně překvapení, že „EU“ nám chce šmírovat komunikaci nebo že tu vznikají emisní povolenky pro domácnosti.
VIDEO: Zavedeme paušální daň i pro malé firmy, mladým garantujeme hypotéku, slibuje premiér Fiala v pořadu FLOW
Kontrola toho, jak vyjednávání probíhá, je teoreticky možná na úrovni parlamentních výborů pro evropské záležitosti. Konkrétně tento návrh projednával sněmovní výbor koncem srpna roku 2022. Usnesení? Velmi jemné – výbor považuje za klíčové „důsledné hledání rovnováhy mezi mimořádně důležitým chráněným zájmem, kterým je prevence pohlavního zneužívání dětí, a ochranou práva na soukromí a nadměrnými zásahy do tohoto práva“, přičemž zdůrazňuje, že výsledná úprava musí respektovat právo na ochranu šifrované komunikace“. Poslanci se navíc k tématu už nikdy potom nevrátili, i když bylo zcela zjevné, že výsledná úprava rozhodně rovnováhu důsledně nehledá.
