Jiří Faflík z Ústí chce ve svých dvaašedesáti pracovat na postavě, ladit formu, proporce a závodit v kategorii masters dalších dvanáct let. Kulturistice se věnuje už pětatřicet let.
Závodíte za amatéry. Proč jste nikdy nepřešel k profesionálům?
Možná právě proto, že jsem k nim nepřestoupil, jsem vydržel cvičit dodnes. Navíc mám zaměstnání, pracuji na dráze, a kulturistice nemohu věnovat tolik času, kolik bych chtěl. I proto jsem asi stále jen průměrný.
Ale letos na mistrovství republiky jste získal třetí místo. To není úspěch? Nemusím vyhrávat, mně stačí, když se zúčastním. S kulturistikou jsem začal poměrně pozdě, v sedmadvaceti a za tři roky už jsem byl na okresním přeboru. Ale tenkrát postupovali na republiku dva nejlepší a já skončil na třetím místě, takže jsem měl smůlu. Rok na to postupovali už tři, ale já skončil zase o příčku níž. Kulturistika mě baví, a když uspěji na soutěži, je to dobré. Ale sbírat ceny není můj cíl.
Když to nejsou ceny, tak co vás na kulturistice kromě cvičení tolik přitahuje? Na soutěžích jsou dvě disciplíny, svalový rozvoj a minutová volná sestava s hudbou. To je pro mě nejatraktivnější. Hrozně se mi líbí, když zní hudba a člověk podle ní může pózovat.
Radí vám někdo, jaké figury předvádět? Sestavy si vymýšlím sám. V posilovně to dost dobře nejde, proto si je zkouším doma před zrcadlem. Manželka si už zvykla a podporuje mě. Dokonce i v jídelníčku.
Co vám například vaří? Vaří mi kuřecí maso na sto způsobů, k tomu jím zeleninu, rýži, těstoviny nebo celozrnné pečivo. Na stravě v kulturistice hodně záleží. Například když mám před závody, tak potřebuji bílkoviny, abych byl vyrýsovaný a získal vaskularitu, žilnatost. V mimosoutěžním období, kdy posiluji na objem, tak zase cukry, třeba z ovoce.
Ale českou klasiku, vepřo knedlo zelo, si někdy dopřejete? Taková jídla vůbec nejím. Knedlíky jsem už neměl, ani nepamatuji. Ani nepiju a nekouřím, takže pro neřestníky jsem odstrašující příklad.
Čistý jste byl i v kulturistice? Žádná anabolika? Jsem pro fair-play hru, navíc jsem se vždycky bál, že by to odnesla játra, ledviny nebo slinivka. Proto když se nedávno Arnold Schwarzenegger k braní anabolik přiznal, hodně mě to mrzelo. Celý život jsem ostatním tvrdil, že on nebere. Teď si připadám jako hlupák.
Byl pro vás velkým vzorem? Myslím že nejenom pro mě. Když jsem v polovině sedmdesátých let s kulturistikou začínal, nebylo k ní mnoho informací. Vycházel pouze jeden slovenský časopis Štart a tam byly jeho fotografie i ostatních borců. To se mi líbilo. Ale pro komunisty to byl západní sport.
Koluje o ní mnoho mýtů. Například, že bývalí závodníci mají vytahanou kůži a povislé svaly. Nemyslím si, že to tak je. Je pravda, že dnešní profesionálové jsou hodně mohutní. Ale lidský sval, když je zanedbávaný, tak se scvrkává. Znám kluky, kteří závodili, pak přestali a teď jsou poloviční.
Když cvičíte tak dlouho, proč nemáte taky mohutnou postavu? To je jeden z omylů, který vidím i u začínajících kulturistů. Přijdou do posilovny, vezmou si činku a myslí si, že jim porostou svaly. Ale v posilovně se svalstvo pouze nabije. Růst začínají svaly díky správnému jídelníčku a hlavně odpočinku, kdy se regenerují. Tím, že chodím často na noční, místo abych spal, tak moje svaly nemají čas si odpočinout. I proto jsem byl možná celou dobu jen průměrný.
Jakých chyb by se měli začátečníci vyvarovat? Pro začátek stačí cvičit třikrát týdně a základní cviky, aby nabrali svalovou hmotu. Občas vidím mladé kluky, jak chodí do posilovny pětkrát týdně a cvičí na jednu svalovou partii sedm cviků. Tímhle způsobem ale tělo jen přetrénují. Stačí dva základní cviky, a pokud to měsíc vydrží, tak už si mohou dělit trénink zvlášť na hrudník, záda, nohy, ruce a přidávat další cviky. Ale dnes už je hodně odborných knih, kde taky najdou správný návod.
