„Švédsky umím jen nadávat”

Hokejoví Lvi získali Zdeňka Procházku. Obránce, který má zkušenosti z Islandu nebo Švédska.

Slovní spojení Oxe ynklig vypadá jako nějaký náhodný shluk písmen. Ale pozor. Pokud ho kdokoliv ve Švédsku vysloví, je to nadávka. Občas si ji při svém agažmá na severu Evropy od protihráčů vyslechl i dvacetiletý obránce Břeclavi Zdeněk Procházka.

„Nadávky jsou to jediné, co jsem se tam z řeči naučil,“ přiznává se smíchem devětadvacetiletý obránce Procházka.

Nevysoký zadák, jehož v minulých dnech získala Břeclav na hostování, doputoval totiž na jih Moravy pořádnou oklikou. Brusle si nazouval na Islandu, v Dánsku a Švédsku. „Ale nikde jsem neměl potřebu se jejich jazyk učit. Všude jsem si vystačil s angličtinou,“ popisuje Procházka.

Vlastně ani neměl důvod kupovat slovníky a biflovat slovíčka. Příliš dlouho nikde nevydržel. V Rejkjavíku sezonu, v třetiligových švédských týmech Ronnenby a Tyringe pobyl dohromady taky ročník. Jen v dánských mužstvech Vojens a Aarhus prožil téměř dva roky. „V Dánsku to bylo fajn, dokonce jsem se seznámil s koučem jejich nároďáku. Ale vůbec nejraději vzpomínám na Island,“ přiznává Procházka fakt, že ho ostrov úplně uchvátil.

Není těžké hledat důvody. Takřka nedotčená příroda. Sopky, geotermální prameny, vodopády, hory i lávové pustiny – to všechno Island nabízí.

Ale co hokej? Pro místní pojem téměř neznámý. „Nikoho tam hokej nezajímá, fanoušci tam nejsou. Ligu hrají čtyři týmy, které se mezi sebou mydlí. Ale jsou tam skvělí lidi, mám na Islandu několik kamarádů,“ vysvětluje Procházka, co ho k maličkému státu tak přitahuje.

Mimo česká kluziště strávil čtyři roky. Procházkův příchod do Břeclavi je ale stejně zamotaný jako jeho severské putování. Coby kmenový hráč Hradce Králové letos začal v Pelhřimově, pak šel do Jindřichova Hradce. Jenže pokaždé to byla jen epizodní zastávka.

„Byla to velmi nešťastná angažmá. Jednou jsem odešel kvůli trenérovi, podruhé za mě nechtěl klub platit,“ lituje Procházka svých rozhodnutí. O kariéru ale strach neměl. „Měl jsem nějaké kontakty, takže jsem věděl, že se někde uchytím,“ říká.

Nakonec ho zachránil telefon od břeclavského trenéra Prachaře. „Přesvědčil mě. Navíc je v týmu i Pavel Pelán, se kterým jsem hrál v Pelhřimově. Jsem teď maximálně spokojený,“ libuje si. A spokojený může být i kouč. Sotva Procházka přišel, Břeclav třikrát v řadě soupeře skolila. A to si vyšlápla i na rivala z Hodonína.