Svět propadl 3D tiskárnám, české firmy větří šanci

3D tiskárna DO IT

3D tiskárna DO IT Zdroj: E15 Anna Vackova

3D tiskárna Aroja
3D tiskárna Aroja
3D tiskárny
Výrobek z 3D tiskárny
3D tiskárny umí i lampičku
6 Fotogalerie
Stroje, které umí vytisknout trojrozměrné objekty, si ještě nedávno mohly dovolit jen velké průmyslové podniky nebo bohaté univerzity. Dnes je možné koupit 3D tiskárnu za pár desítek tisíc korun. Tyto levné stolní tiskárny lákají malé firmy, domácí kutily i domácnosti. Jejich největší výrobce, společnost Stratasys, odhaduje, že se jich loni prodalo 40 tisíc kusů a letos se toto číslo zdvojnásobí.

Byznys s 3D tiskem dosáhne během příštích dvanácti let 550 miliard dolarů, odhaduje prezident firmy Scott Crump s odvoláním na studii agentury McKinsey. Lukrativní hi-tech segment láká i české firmy. Největším tuzemským výrobcem 3D tiskáren je strážnická společnost Aroja, která je vyrábí od loňského roku. Zájem o 3D tiskárny z jižní Moravy roste, téměř veškerá výroba jde na export. „Teď jsme postavili tři nové linky a zavedli druhou směnu. Máme vyprodáno na měsíc a půl dopředu,“ pochvaluje si ředitel společnosti Jan Škopík. „Chceme se dostat na dvě tři stovky objednávek za měsíc,“ uvažuje. Nejlevnější tiskárna od firmy Aroja stojí 51 tisíc korun.

Levnější a menší variantu nabízí pražská firma Do-It. Svoji 3D tiskárnu představila letos na jaře a nabízí ji za 36 tisíc korun. „Naše tiskárna je zaměřená na domácnosti a menší firmy,“ vysvětluje strategii podniku Do-It její ředitel David Miklas.

Představte si, že se vám ulomí klička v autě nebo třeba nožka od brýlí. Místo abyste ji složitě sháněli ve značkových obchodech, můžete si ji vytisknout doma na 3D tiskárně. Podobným způsobem bude brzy možné tisknout takřka cokoli, slibují vědci a mluví o nové průmyslové revoluci.

Morvaská Aroja je jediným českým výrobcem, který 3D tiskárny vyrábí sériově. Původně to byla malá, pro Česko typická strojařská firma o jedné dílně, kterou živí montáže pro velké firmy. Zlom přišel v roce 2011, kdy její majitel Jan Škopík na brněnském veletrhu potkal programátora Marka Zlocha. Slovo dalo slovo a po několika deci vína si oba muži plácli, že se společně pokusí sestrojit 3D tiskárnu.

„Šlo o to vyvinout stroj, který by byl robustní, spolehlivý a cenově dostupný,“ říká Zloch, hubený konstruktér, který dnes v Aroje vede vývoj. Cílem bylo, aby tiskárna nestála víc než 18 tisíc korun. Od myšlenky laciné tiskárny ale v Aroje nakonec upustili. „Byl by to stejný aušus, jako dělají někteří konkurenti,“ říká ředitel firmy Škopík.

Aušus za pár set dolarů

Naráží na to, že některé firmy nabízejí tiskárnu za méně než osm tisíc korun. Například startupový projekt Pirate slibuje tiskárnu nazvanou Bucaneer za 347 dolarů. „Jsou to chatrné, levné věci. Není to strojírenský výrobek,“ kroutí nad levnými tiskárnami hlavou Škopík. Pak ovšem existují i tiskárny za stovky tisíc, které si kupují průmyslové podniky.

Aroja se rozhodla jít střední cestou. „Neděláme hobby tiskárny ani stroje striktně pro industriální využití,“ říká Škopík. Tak loni na jaře vytvořili v Aroje model Easy3DMaker. Stojí 51 tisíc korun. Prodalo se jich dosud 150 kusů. Letos mu pak přibyl větší a dražší sourozenec Profi3DMaker za 84 tisíc. Ten si našel 70 zákazníků. „Kupují si je designéři, konstruktéři, školy. Deset procent jde do Česka, zbytek do zahraničí,“ říká Škopík.

Šaty vyrobenné na 3D tiskárněŠaty vyrobenné na 3D tiskárně | profimediaŠaty vyrobené na 3D tiskárně

Zájem o 3D tiskárnu z jižní Moravy prudce roste. „Teď jsme postavili tři nové linky a zavedli druhou směnu. Máme vyprodáno na měsíc a půl dopředu,“ pochvaluje si Škopík. „Chceme se dostat na dvě tři stovky objednávek za měsíc,“ uvažuje.

Erotické pomůcky a pistole

V Praze však Aroje mezitím roste konkurence. Společnost Do-It sériovou výrobu teprve chystá a své tiskárny zatím montuje v provizorních prostorách technologického inkubátoru ČVUT v Dejvicích. Na rozdíl od „strojařů“ z Aroji je Do-It spíše technologický start-up amerického střihu, který zafinancoval soukromý investor. Stroje od Do-It jsou levnější než výrobky od Aroji (stojí 36 tisíc korun) a mají menší tiskovou plochu, takže na nich jde tisknout menší předměty. „Naše tiskárna je zaměřena na domácnosti a menší firmy,“ vysvětluje strategii firmy Do-It její ředitel David Miklas.

Trumfem společnosti Do-It je internetová databáze modelů, kterou připravuje. Vtip je v tom, že firma vám prodá nejen tiskárnu, ale zároveň si na jejím webu budete moci za malý poplatek stáhnout modely, které si pak sami vytisknete. Databáze funguje na principu fotobanky – může do ní přispět kdokoli a za každý prodaný model dostane malou provizi. Zatím do ní vkládají návrhy hlavně studenti uměleckých škol. Databáze má být zprovozněna během léta.

Výrobky 3D tiskárny DO ITVýrobky 3D tiskárny DO IT | E15 Anna VackovaVýrobky 3D tiskárny Aroja

Podobných „modelových bank“ existuje na internetu několik. Asi nejznámější je thingiverse.com, kde si můžete stáhnout vše od designových náramků po držáky všeho druhu. Na webu makerlove.com zase najdete modely erotických pomůcek. Rozruch způsobil také web defdist.org, který zveřejnil model pistole Liberator – první funkční palné 3D zbraně, kterou si můžete vytisknout z pohodlí svého domova.

Když je řeč o 3D tisku v Čechách, nelze opomenout Josefa Průšu. Tento šikovný programátor z Vysočiny se proslavil tím, že zdokonalil model tiskárny, kterou si každý může sám složit podle plánku na internetu. Tiskárna dnes nese jeho jméno – jmenuje se Průša Mendel. Pro zájemce pořádá kutil Průša workshopy, na kterých si pod jeho vedením tiskárnu sami sestavíte. Z placeného workshopu si účastník odnese hotovou tiskárnu a dobrý pocit z toho, že si ji sám postavil.

Je 3D tisk bublina?

V Česku je 3D tisk zatím záležitostí malé skupiny nadšenců, v USA už ale jeho obliba pomalu nabývá masových rozměrů – 3D tiskárnu si tu můžete koupit v supermarketu. Neuplyne týden, kdy by se neobjevil nadšený článek o tom, co všechno už je možné vytisknout: pizzou počínaje a funkčními houslemi konče. Vzniká tak představa, že brzy bude možné vytisknout opravdu cokoli. Skeptikové ale toto nadšení tlumí.

Připomínají, že na levné tiskárně pro domácnost lze zatím vytisknout hlavně malé, nepříliš pevné plastikové předměty. Další překážkou je složitost – vytvořit 3D model na počítači je obtížné. Tisk předmětů je navíc drahý a pomalý, takže se nehodí pro výrobu většího množství věcí – například plastiková figurka trvá několik hodin a stojí desítky korun. 3D tisk se hodí k výrobě prototypů, určitě tedy najde uplatnění ve zdravotnictví, v ateliérech architektů a designérů nebo v laboratořích průmyslových firem.

Očekávat přesun průmyslové výroby do domácností ale zatím nelze. „Nadšení kolem 3D tisku je přehnané,“ myslí si například britský podnikatel Nick Allen, který sám tiskárny vyrábí. Také podle Jana Škopíka z Aroji je současný rozruch kolem 3D tisku spíše marketingovou bublinou. Samotná technologie totiž není žádnou novinkou – 3D tisk nebo také aditivní technologie byl patentován už před dvaceti lety. Doposud ale byly tiskárny tak drahé, že si je mohly dovolit používat jenom velké průmyslové firmy, laboratoře nebo univerzity. Teprve nyní, když skončila platnost mezinárodních technologických patentů, přichází záplava levných 3D tiskáren. „Vzniká hodně projektů na výrobu 3D tiskáren. Ale 99 procent z nich nikdy nedospěje do výrobní fáze. Je velký rozdíl mezi tím, když vyrobíte jednu tiskárnu a když rozjedete sériovou výrobu,“ uzavírá Škopík.