Světový rekordman počtrnácté? V leže na hřebících přeletí dva státy | E15.cz

Světový rekordman počtrnácté? V leže na hřebících přeletí dva státy

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Deseti dny v zemi bez jídla a pití se zapsal do knihy rekordů. Už po třinácté. Fakír Ben Ghan alias Zdeněk Zahrádka chystá další rekord.

V roce 1974 málem přišel o život, třicet let poté se nechal pohřbít. Zaživa, bez jídla a pití, na deset dní.

Osmapadesátiletý Zdeněk Zahrádka alias fakír Ben Ghan polyká oheň, žiletky, meče, hady, ulehá na střepy i hřebíky. Letos na nich přeletí dvě republiky. Pokusí se tak o čtrnáctý světový rekord.

Byl jste pohřbený zaživa. Jaké to je?

Super. Inspiroval mě Američan, který vydržel pod zemí šest dní s jídlem a pitím. Chtěl jsem ho překonat. Pod zemí jsem byl deset dní, ale bez jídla a pití, čímž jsem vytvořil další rekord.

Šel byste do rakve znovu, abyste překonal rekord z roku 2004?

Dnes už ne. Zakopat bych se nechal, ale ne bez pití, protože to je zátěž na lidský organismus. Není problém nechat se zahrabat třeba na půl roku, ale s jídlem a pitím.

Jak hluboko pod zemí jste byl?

Padesát centimetrů. Tam nejde o hloubku, ale o to, abych se co nejrychleji dostal ven, kdyby se cokoli stalo. Původně jsem měl ležet v rakvi, ale protože by to bylo hodně morbidní, nechali jsme vyrobit bednu osmdesát na šedesát na dva metry se dvěma dýchacími vývody. Vše bylo zapečetěné pod dohledem notáře a komisaři z pelhřimovské agentury Dobrý den vše zkontrolovali, aby mohli uznat světový rekord. Navíc po celou dobu byl nablízku můj lékař, doktor Josef Rolc, a přístroje zaznamenávaly mé životní funkce.

Nenudil jste se?

Uváděl jsem se do hypnotického spánku. Bez toho by se to nedalo vydržet. Dvacet hodin jsem spal a tři čtyři hodiny komunikoval s lékařem, redaktory, s lidmi, spousta jich nevěřila, že jsem v hrobě.

Co se vám honilo hlavou?

Přemýšlíte nad vším, ale hodně jsem komunikoval s okolím, a i to vás unaví. Měl jsem tým, byl tam můj švagr a kamarádi. Když jsem po deseti dnech vyšel ven, začal festival magie v Jaroměři, kterému jsem dělal pokusem o světový rekord předskokana.

Po deseti dnech v podzemí jste řekl, že jedenáctý den už by byla bez pití krize.

Když si řeknete, že tam budete deset dní, tak tam nemůžete být jedenáct dní. Je to zakódované v mozku. Trénoval jsem rok před tím, lehl jsem si třeba na dva dny do skříně a zvykal si na malý prostor.

Zavíral jste se do skříně, ale v podzemí jste byl deset dní bez jídla. Připravoval jste se i půsty?

Bez jídla se dá vydržet, jednou jsem nejedl osmadvacet dní. Tělo si po dvou třech dnech zvykne a jídlo nepotřebuje, ale vodu ano.

Dodržujete půsty?

Samozřejmě. A dělám hatha jógu. Při ní přijímáte ze země magnetismus, energii, veškerá energie je v zemi. Když někdo řekne bůh, co to je? Bůh je příroda, je nehmatatelný. Jak se k přírodě chováme, tak se chová příroda k nám. Člověk musí v něco věřit. Já jsem sice křtěný katolík, ale mám svoji víru.

Jak jste k ní dospěl?

Po těžké havárii ve čtyřiasedmdesátém roce. Utrpěl jsem jednadvacet zlomenin a dvaadvacet rozdrcenin a osmadvacet dní byl v klinické smrti. Měl jsem proraženou spodinu lebeční, krvácení do mozku. Ležel jsem v ústecké nemocnici na ARO. Když jsem se probral, chtěli mně amputovat pravou nohu, pravou ruku v lokti a levou ruku v rameni. Co by ze mě bylo? Torzo. Tím, že jsem bojoval a chtěl se dostat zpátky do společnosti, nechtěl to vzdát, jsem začal pracovat se svojí duší a našel své nitro, svoje já. Každý člověk ho v sobě musí najít. Za to, jak dnes vypadám, vděčím ortopedovi Jiřímu Vrzalovi. A představte si, že jsem se o rekord v hrobě pokusil třicet let od nehody, v roce 2004. Čtrnáctého června mě zahrabali, čtyřiadvacátého jsem vylezl, a ten den před třiceti lety se mi stal úraz. Takhle to vyšlo. Na víru mě navedl adventista, se kterým jsem ležel na pokoji. Půjčil mi časopisy, které sice byly náboženské, ale měly větší rozsah. Psalo se v nich o rodině, o hvězdách, o přírodě. V záhlaví jsem si přečetl „Člověče, věř a víra tvá tě uzdraví“. Začal jsem pracovat s myslí. Když jsem přišel domů z nemocnice, studoval jsem podobné knihy a vytvořil si svoji uličku. Každý člověk by si v základu měl přečíst Bibli, ať je věřící, nebo není.

Které náboženství je vám nejbližší?

Buddhismus.

Co jste dělal před tím, než se vám stala nehoda, koketoval jste už s magií a kouzly?

Konferenciér a kouzelník František Budín byl náš rodinný přítel a naučil mě triky s provázky a novinami. Byl mým prvním učitelem a vzorem. Říkal jsem si, že kouzlení by mohlo být dobré. Měl jsem za to obdiv na táborech, kam jsem jezdil. Hrát na kytaru jsem neuměl, zpívat také ne a na něco jsem chtěl balit holky. Pak jsem se začal učit na Střekově v Českých loděnicích a dělal kormidelníka na skifu. Seznámil jsem se s doktorem boxerů Milanem Čermákem, v roce 1969 jsem začal boxovat za Rudou hvězdu Ústí nad Labem. A pokračoval až do roku 1974, kdy se mi stala nehoda. Myslel jsem si, že budu žít sportem.

Okolnosti vás zavedly k magii.

Už v roce 1976 jsem uvažoval, že se stanu profesionálním fakírem. Znal jsem tehdy dva, Karla Kitu a herpetologa Petra Voženílka. Pracoval jsem v okresním podniku místního průmyslu jako plynař. Udělal jsem si amatérské přehrávky a požádal o povolení u cirkusů a varieté, musel jsem mít i povolení od zaměstnavatele, že v pracovním volnu můžu dělat produkci. Můj první honorář činil sto dvacet korun hrubého, osmdesát korun čistého. V roce 1979 jsem nastoupil pod Pragokoncert a od roku 1982 do roku 1992 jsem byl pod Slovkoncertem.

Kolik vás fakírů je?

Oficiálně asi deset, dva, co polykáme meče. Byli jsme tři s Emilem Ondráčkem, kterého jsem učil. Dnes jsme v České republice dva, co polykáme meče, já a Andrej Solava. O jiných nevím.

Vy polykáte pětapadesáticentimetrový.

Ondra polyká šavli.

Chcete jít ještě dál, za pětapadesát centimetrů?

Mohl bych jít dál, ale Guinessova kniha rekordů nezaznamenává rekordy ohrožující lidské zdraví.

Máte meč speciálně upravený pro tělo?

Nechal jsem si udělat meč podle sebe, z chirurgické oceli. Vršek je odlitý z hliníku podle meče a posázený kamínky, aby byl zajímavý pro diváka. Děláme show.

Jakými kousky s mečem se ještě chlubíte?

Překonával jsem Australana, který zvednul na čtyřiceticentimetrovém meči dvacetikilogramovou zátěž. Já jsem spolknul pětapadesáticentimetrový meč a zvedl na něm zátěž sedmdesát kilogramů. Mám za to další zápis v Guinessově knize rekordů. Ženu to do extrémů.

Proč se se spolknutým mečem předkláníte?

Když se v roce 1988 točil pořad Pět přání z Kavčích hor a ověřovali v něm rekord, zjistili, že jsem jediný člověk na světě, který se s mečem uklání. Ale já jsem to dělal nezištně. Kdysi jsme na lodích, které pluly z Ústí do Děčína a Konigsteinu, pořádali diskotéky. Na lodi byl nízký strop. S mečem, který nahoře ještě hořel, jsem si musel pokleknout, a pak jsem se předklonil, abych se nedotýkal stropu.

Pamatuji si, jak jste před lety ležel na hřebících ve výloze v Obchodním domě Labe v Ústí nad Labem. Jak dlouho?

Čtyřiadvacet hodin, bylo to zaznamenané jako rekord, na hřebících přede mnou tak dlouho ještě nikdo neležel. Začínal jsem čtyřmi hodinami na hřebících v roce 1979 při festivalu v Železném Brodě, ve výloze jsem dělal živý poutač. V roce 1981 jsem ležel sedm hodin za výlohou v Uherském Hradišti. V Ústí nad Labem jsem měl svůj tým se Zdeňkem Kymličkou a dalšími kamarády Petrem Berounským, Karlem Honsou. Pomohli mně na výsluní, s propagací, aniž by si za to vzali odměnu.

Přivodil jste si někdy pracovní úraz?

Pořezání od žiletek i popáleniny. Jednou jsem měl osmadvacet procent popálenin na obličeji a ruce a podruhé asi osmnáct procent popálenin na obličeji. Navštívil jsem popáleninové centrum v Ústí nad Labem a lékařka mě chtěla hned hospitalizovat, že prý do smrti budu mít jizvy. Odmítl jsem s tím, že se léčím sám, vůlí a francovkou. Lékařka nevěřila, ani když jsem se jí za měsíc přišel ukázat. Místa jsem pořád mazal francovkou a průběh léčby zaznamenával na videu.

Když trénujete, jste pod dohledem lékaře?

Ne, ale k lékařům chodím pravidelně, dbám na prevence, za dva roky mi bude šedesát.

Jednou jste řekl, že k šedesátinám chystáte pokus o další světový rekord, ale byl jste tajemný.

Rekord chystám už letos, k dvaceti letům od rozdělení republiky. Na vzducholodi poletím z Aše do Košic. Původně to mělo být do Bratislavy, ale poletím podle písničky z Aše až do Košic. Vzducholoď poletí ve čtyřech stech metrech, deset patnáct metrů pod ní budu ležet na hřebících zavěšený na lanech a v ochranných sítích, abych nevypadnul. Cesta bude mít zastávky v Praze, Brně a Bratislavě, předpovědi. potrvá asi čtyři dny. Datum určíme podle předpovědi. Potřebujeme, aby bylo slunečno a bezvětří.

Proč jste si vybral umělecké jméno Ben Ghan?

Zahrádka je sice hezké české jméno, ale třeba v Německu, kde jsem často vystupoval, to nikomu nic neříkalo. Přemýšlel jsem. Strašně se mi líbí film Ostrov pokladů a tam byla postava Bena Gunna, tak jsem si dal umělecké jméno Ben Ghan. Jeden čas mi říkali Labakan, podle pohádky, protože jsem amatérský krejčí.

Kde jste nejčastěji vystupoval?

De facto všude kromě Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu. V Evropě a Asii. Často v Rusku, Polsku, Rumunsku, Bulharsku.

KOUSKY BEN GHANA

Ben Ghan získal třináct zápisů v Guinessově knize rekordů.

Deset dní pohřbení zaživa

* Ben Ghan se nechal na deset dní zakopat do země při příležitosti Evropského magického festivalu Jaroměř 2004.
* Deset dní vydržel bez jídla a pití.

Nejdelší pobyt dvojice fakírů ve schránce se skleněnými střepy

* Fakíři Ben Ghan a Sheherezade (Eva Vejšická) vydrželi ležet v průhledné bedně o rozměrech 200 x 60 centimetrů zasypáni skleněnými střepy z 386 sklenic třináct hodin.
* Dno schránky nejdříve vysypali skleněnými střepy, na které ulehl fakír. Následně ho zasypali střepy kromě hlavy. Na tuto vrstvu ulehla Sheherezade a i tu zasypali stejným způsobem.
* Oba měli speciálně vyrobený kryt proti vdechnutí skleněného prachu.

Fakír na loži s nejmenším počtem hřebů

* Ben Ghan používá lože o rozměrech 160 x 30 s pouhými osmašedesáti hřeby dlouhými 250 milimetrů.
* Hřeby jsou od sebe vzdálené deset centimetrů a umístěné v sedmnácti řadách.
* Po ulehnutí spočívá fakírovo tělo na šestnácti hřebech.
* V den registrace rekordu předvedl fakír ulehnutí na lože se zátěží osmdesát kilogramů živé váhy.

Příklady dalších světových rekordů

* Spolknul pětapadesát centimetrů dlouhý meč.
* Spolknul šest mečů najednou.
* Ležel čtyřiadvacet hodin na hřebících.

Zdroj: Agentura Dobrý den Pelhřimov

KDO JE BEN GHAN

* Je mu 58 let, žije v Ústí nad Labem.
* Učil se v Českých loděnicích, pracoval jako kormidelník.
* V letech 1969 až 1974 boxoval za Rudou hvězdu Ústí nad Labem.
* Sportovní kariéru ukončil kvůli nehodě.
* Před 37 lety se stal profesionálním fakírem.
* Od roku 1979 účinkoval pod Pragokoncertem, v letech 1982 až 1992 pod Slovkoncertem.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video