Je těžké si bez nich představit sestavu házenkářek Písku. Iveta Luzumová a Alena Stellnerová. První je nejlepší střelkyní interligy. Druhá zase jedním z nejlepších pivotů soutěže. Hrají spolu už od dětství.
Nastupovaly v mládežnických kategoriích, pomohly k vítězství v baráži o nejvyšší soutěž Mostu a teď pojedou zase společně reprezentovat Česko na akademické mistrovství světa do Maďarska. To odstartuje o víkendu v Budapešti.
Volna a odpočinku si po náročné sezoně moc neužijí. „Na jednu stranu je dobré, že jsme pořád v tempu, na druhou toho volného času opravdu není moc,“ shodují se nadějné hráčky.
Nemáte někdy už házené plné zuby?
Iveta Luzumová: Jak kdy. Třeba když je příprava, posilování, nebo jsme na soustředění, tak už toho má člověk docela dost a ze všeho je unavený. Jinak ale máme třikrát týdně tréninky, a to není tak hrozné.
Já spíš narážím na to, že máte hodně dlouhou sezonu od srpna do června a skoro si neodpočinete. Je to tak?
Alena Stellnerová: Je to pravda. Ale na druhou stranu trenér umí rozložit síly a ví, kdy je toho dost. Snažíme se to zvládat.
Ale akcí je dost.
I. L.: Určitě. Jsme v Českém poháru, navíc budeme znovu hrát Challenge Cup. Do toho interliga. Podzim bude zase náročný.
A. S.: Navíc se po téhle sezoně soutěž rozšířila o dvě družstva, takže nás čeká zase víc zápasů.
Odpočinete si vůbec po této sezoně?
I. L.: Zatím moc ne.
A. S.: Já docela jo. Nebyla jsem na reprezentaci. Po posledním zápase s Mostem jsem měla zkouškové období ve škole a dva týdny od házené klid.
I. L.: Hned po baráži za Most jsem jela na reprezentaci, kde jsem byla čtrnáct dní. Pak jsem se vrátila, od června začala příprava s Pískem. Ale to jsem pár tréninků vynechávala, protože jsem si potřebovala trochu odpočinout a měla jsem nějaké zkoušky ve škole.
Reprezentace, to byly zase další dva zápasy navíc.
I. L.: Oba jsem prohrály. To se ale dalo trochu čekat.
Byla to dobrá zkušenost?
I. L.: Dostala jsem poprvé příležitost a tyhle zkušenosti jsou k nezaplacení.
Zmínily jste, že jste hostovaly za Most v baráži o interligu. Bylo to poprvé, co jste byly v jiném klubu, než byl Písek?
I. L.: Myslím si, že jo.
A. S.: Já určitě.
Bylo to zvláštní?
A. S.: Trochu jo. Ale snažily jsme se jim nějak pomoct. Dařilo se a baráž jsme s Mostem vyhrály. To, že pak soutěž rozšířili, bylo ale trochu zbytečné. Nikdo nespadl.
Odkdy jste věděly, že půjdete hrát za Most?
A. S.: Už od začátku sezony. Ještě než jsme začaly loňskou přípravu. A Ivet hrála ještě jeden zápas v sezoně proti Porubě.
I. L.: Na podzim jsem hrála poslední zápas proti Porubě. A pak jsme i s Ájou hrály proti Chebu a Ostravě a nakonec i tu baráž, abychom se sehrály.
Zase to byly zápasy navíc místo volna. Jak jste to braly?
I. L.: Mně to nepřišlo tak hrozný. Byla jsem docela ráda, že jsme pořád v tempu, protože teď pojedeme na akademičky. Měly jsme zhruba měsíc společnou přípravu, kdy jsme jezdily na tréninky a pak jsme hrály zápasy před tou baráží.
A. S.: Já to brala stejně. Taky mi to moc nevadilo. Jestli má člověk jezdit do Písku, nebo do Mostu, vyjde na stejně.
Shodou okolností jste pomáhaly vyřadit Jindřichův Hradec. Nebylo divné chtít za Most porazit další jihočeské družstvo?
I. L.: Každý se nás na to ptal, proč jsme to dělaly, ale na začátku sezony jsme nemohly vědět, kdo tam skončí.
Nebály jste se ve vyhecovaných zápasech zranění?
A. S.: Trochu jo. Ale to se může stát kdykoliv a kdekoliv. To neovlivníme.
Teď vás čeká akademické mistrovství světa. Máte s něčím podobným zkušenost?
A. S.: Na něco podobného jedeme poprvé a myslím si, že to bude dobré. Těšíme se, bude to změna, něco jiného.
Přemýšlíte už o další sezoně?
I. L.: Určitě jo. Teď, jak se interliga rozšířila a v Čechách není tolik kvalitních hráček, si budou družstva dívky přebírat a celé se to víc rozprostře. Silná družstva přijdou o nějaké hráčky a myslím si, že budeme mít větší šanci udělat úspěch, než jsme měly tuhle sezonu. Asi i posílíme.
Čeká vás také evropský pohár Challenge Cup. Bavilo vás to letos?
A. S.: Mě jo.
I. L.: Mě to taky bavilo. Zabere to hodně času, zvlášť když jedeme jinam. Když jsme cestovaly do Makedonie, nebylo to nic moc.
Když vás tak poslouchám, často mluvíte v množném čísle. A když člověk zaslechne jméno Iveta Luzumová, hned se k němu přidá i Alena Stellnerová a naopak. Jak dlouho spolu hrajete?
I. L.: Nějaký třináct, čtrnáct let?
A. S.: Myslím si, že tenhle rok bude čtrnáctý.
Je znát, když spolu dva lidé hrají takhle dlouho?
A. S.: Určitě. Už třeba vím, co Ivet na hřišti udělá. Stačí když se na sebe koukneme a víme, co bude.
I. L.: Bylo to znát i teď, když jsem hrála v Mostě a Ája zrovna nehrála. Podobné to bylo i v reprezentaci. Sehranost chyběla.
Aleno, jak to, že jste v reprezentaci nebyla?
A. S.: Dostala jsem pozvánku na náhradníka (směje se). Jenže náhradníci tolik prostoru nedostávají. Psala jsem trenérovi, že když bude potřeba, ve škole si udělám volno, i když jsem měla naplánované zkoušky. Možná bych nějakou příležitost dostala, ale bylo by to pár minut. Takže jsem nikam nejela a vyhrála škola.
Mluvíte o škole. Obě studujete vysokou. Jde to zvládat?
I. L.: Zvládat do jde, ale ne všechno na sto procent. Když děláme házenou, škola musí trochu stranou a výsledky nejsou takové.
Studujete dálkově?
I. L.: Ne. Jsme pořád v Praze a do Písku dojíždíme na tréninky.
Říkaly jste, že o příští sezoně přemýšlíte. Nechtěly byste už po čtrnácti letech změnit dres?
I. L.: Přemýšlely jsme o tom. Tohle může být v Písku taková poslední společná sezona. Potom se všichni někam rozprchnou. Trenér asi bude chtít změnit tým. Doufejme, že to bude vrcholná sezona.
Láká vás zahraničí?
I. L.: Láká. Ale rozhodně ne Slovensko. To fakt ne (směje se). Ale takové Německo bych si líbit nechala.
A. S.: Spíš až po škole. Zatím jsem o tom ještě tolik nepřemýšlela.
