Tajemný hlas Afriky

Množství nejrůznějších zvuků, bezpočet divokých zvířat, téměř kýčovité východy a západy slunce u napajedel. Řeč je o africkém safari. Jakmile se člověk jednou oddá tajemnému hlasu téhle přírody, prožitá chuť nesmírného dobrodružství i velké romantiky v něm nechají nesmazatelnou stopu. Někde uvnitř najednou pocítí neskutečnou volnost a svobodu.

Před několika lety jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Nebyla to ale jen nespoutaná příroda, co mě tak dostalo. Bylo tu ještě setkání se zajímavými lidmi. Za měsíc sice musejí vyžít s tím, co mnozí z nás i při dnešní oplakávané krizi utratí během dne, přesto se ale tváří tak nějak méně nespokojeně. V podmínkách, nad kterými jeden kroutí hlavou, nemají nic, ale zároveň mají mnohem víc. Inu, to je kouzlo Afriky. Čas jako by se tu zastavil a život dostal nový, lepší rozměr. Škoda, že to nelze zažít každý měsíc.

I když… Není potřeba létat kvůli tomu na druhý konec světa. Takový malý africký ostrov máme téměř za humny.

Na šedesáti hektarech tu žije víc jak šest stovek zvířat, kolem kterých člověk může kroužit od rána do noci. (Včetně kompletní velké pětky, jak kdysi white hunters neboli bílí lovci pojmenovali nejnebezpečnější kusy jižní Afriky. Tedy slona, lva, nosorožce, buvola a levharta.) Naštěstí tady po nich nikdo nestřílí.

S trochou štěstí ani tady neujdeme setkání s úžasnými lidmi. Při rozhovoru s takovými, jako je třeba šéf výměny zvířat královédvorské zoo Zdeněk Bárta, je navíc možné si uvědomit ještě sílu jiného kouzla. Kouzla, které zdaleka není jen africké. I když je dnes čím dál vzácnější, stejně jako ta exotická zvířata, a našemu životu může také dát onen potřebný směr. Šťastní ti, kterým se práce stala koníčkem.