Tápu. Porubě moc nepomáhám

Porubský Pavel Zdráhal si zahrál v Polsku i Francii, ale nejraději vzpomíná na Havířov. Nyní pokukuje po trenérském postu.

Téměř jako kočovník si někdy ve své kariéře musel připadat hokejista Pavel Zdráhal. Vystřídal devět extraligových klubů. Nejvyšší soutěž poprvé okusil v roce 1989 ve Vítkovicích. Pak hrál například za Duklu Jihlava, Havířov, Opavu, Zlín, Litvínov či Vsetín.
Vyzkoušel si také, jak chutná zahraniční angažmá, a to v Polsku a Francii. Svou bohatou kariéru nyní čtyřicetiletý matador pomalu uzavírá v druholigovém TORAXu Poruba.

Jak jste v Porubě spokojený?

O spokojenosti nemůže být řeč. Mužstvu se nedaří a já týmu taky zrovna moc nepomáhám. Hodně tápu a nedaří se mi. Začínám se tím trápit a je mi to hloupé i kvůli vedení klubu. Nemůžu jim zatím vrátit důvěru, kterou mi dali.

Čím to je, že se Porubě nedaří?

Nechci se na nic vymlouvat, ale mužstvo bylo před sezonou složené na poslední chvíli, a to se zřejmě projevuje na výsledcích.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byl na vrcholu vrhrál své kariéry a spousta klubů vás ráda viděla ve svých řadách?

Ty vzpomínky jsou nádherné. Nejhezčí hokejové období jsem zažil v Havířově, kde jsem hrál v lajně s Honzou Peterkem a Markem Melenovským. Nejkrásnější moment kariéry jsem zažil až nedávno. Fanoušci v Havířově mi celý zápas ukazovali, že nezapomněli, že jsem v jejich klubu hrál. Běhal mi mráz po zádech, nic podobného jsem doposud nezažil.

Kromě Havířova jste v extralize vystřídal dalších osm týmů. Myslíte si, že je to rekord v extralize?

To nevím, ale doufám, že to rekord není. Mužstva jsem nestřídal, že by se mi nedařilo. Většinou jsem odcházel v době, kdy se mi bodově docela vedlo. Nejvíce v šoku jsem byl, když mě Havířov prodal do Litvínova. Z Havířova jsem chtěl odejít do Třince, ale kluby se mezi sebou nedohodly na podmínkách. Jednou ráno mi pak z Havířova volali, že jsem hráč Litvínova. To byl šok. V Litvínově jsem ale odehrál jen několik zápasů a do Třince přece jenom přestoupil.

Kterého momentu ve vaší kariéře si nejvíce vážíte?

Zahrál jsem si utkání hvězd, což považuji za velký úspěch. Co se týká klubových klupasy. úspěchů, tak v sezoně 1991/92 jsme s Vítkovicemi vypadli v semifi nále s Plzní. Ve statistikách mám zapsaný i mistrovský titul se Spartou, ale tam jsem odehrál jen dva zápasy. Z toho se skutečně nedá radovat.

Zkusil jste si i zahraniční angažmá. V Polsku i ve Francii. Jaké to byly štace?

Polsko bylo zvláštní. Trénoval nás Aleš Tomášek, který nám dával obrovský prostor na ledě, protože věděl, že jsme lepší než domácí hráči. Jinak polská liga nedosahuje zdaleka kvalit ani české první ligy, takže úroveň nic moc.

Co Francie?

Tam to bylo jiné. Příjemné prostředí. V Anglet se mi dařilo a vyhrál jsem i bodování klubu. Při druhém angažmá ve Villardu už to taková sláva nebyla. Klub mi dal tehdy nadstandardní podmínky, ale po čtyřech měsících přišlo vedení s tím, aby se smlouva změnila. Nesouhlasil jsem. Dalo by se říct, že mi klub pak házel klacky pod nohy. Nakonec jsme se dohodli na nějakém odstupném a já odešel. Nejdříve jsem šel do Písku a nakonec jsem zakotvil v Porubě.

Co máte v plánu, až jednou nebudete naskakovat na led?

Přemýšlím o tom, ale zatím nevím. S hokejem se mi ještě nechce končit, chtěl bych u něho nějakým způsobem zůstat. Třeba v pozici trenéra. Kdyby nějaká nabídka přišla, asi bych nad ní uvažoval.

PAVEL ZDRÁHAL

- narodil se 20. července 1971
- prošel českými kluby: Vítkovice, Jihlava, Opava, Havířov, Zlín, Litvínov, Třinec, Ústí nad Labem, Vsetín, Sparta, Mladá Boleslav, Písek
- v Polsku hrál za Jastrzebie a ve Francii za Villard de Lans a Anglet Hormadi
- na začátku letošní sezony přišel do Poruby
- v klubech nejvyšších soutěží odehrál přes pět set zápasů a nasbíral 339 bodů (138 gólů a 201 asistencí)