Teď přijdou zase jiné věci než basket, říkají Bednářová s Ferančíkovou
Basketbalový život byl fajn, teď je čas na změnu. Třicetiletá Markéta Bednářová a o tři roky starší Michaela Ferančíková už nebudou hrát za USK ani reprezentaci. Přednost mají jiné věci.
Jste spokojené s tím, co jste dokázaly?
Bednářová: Já jo. Velké úspěchy jsem měla už v mládežnických kategoriích se Žďárem nad Sázavou. V roce 1999 jsem přišla do USK. Ven mě to nikdy moc netáhlo, neměla jsem důvod odcházet. Když ke svým úspěchům na klubové úrovni zahrnu medaile z mistrovství světa i Evropy, zažila jsem jich celkově až dost.
Michaelo, vy jste taky dvakrát vyhrála ligu s USK, ale jinak vás to pořád někam táhlo…
Ferančíková: To jo. Z domova jsem odešla v sedmnácti. Šest let jsem byla v Americe a další tři roky jsem působila v různých evropských zemích. Vyzkoušela jsem si všechno, s nároďákem jsem taky zažila pár úspěchů a dostala se na olympiádu. Basketbalový život byl fajn. Teď přijdou zase jiné věci. Hrát pořád – až do nějakých šedesáti – by mě asi ani nebavilo.
Bednářová: Ježišmarjá, hrát až do důchodu…
Nebudete litovat, že jste nikdy nezkusila zahraniční angažmá?
Bednářová: Ne, proč bych toho měla litovat? Lidi jako Míša vyhledávají cizinu, mně se zase líbilo tady. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Mně to tady maximálně vyhovovalo.
Zajímavé je, že Michaela se narodila v Praze, ale táhlo ji to ven, zatímco vy jste do hlavního města přišla už jako dospělá a usadila se tam.
Bednářová: Ale upřímně říkám, že jsem si na Prahu ani za těch dvanáct let moc nezvykla. S manželem máme v plánu odstěhovat se někdy v budoucnu zpátky do Žďáru. V Praze jsou skvělé možnosti, ale nevyhovuje mi, jak daleko je to z ní do přírody. Zůstala jsem taková…
Ferančíková: Žďáračka.
Vy jste taky radši mimo město, Michaelo?
Ferančíková: Přede dvěma lety jsme si postavili baráček za Prahou, v nádherném prostředí u Sázavy. Hlavně kvůli rodinnému životu. Taky jsme vždycky chtěli psa. Mimo město je to pro nás mnohem lepší. V Praze jsme bydleli dlouho, ale stejně jsme do kina chodili tak jednou za půl roku.
A co další kariéra?
Ferančíková: Jsem docela zaměstnaná, i když jsem na mateřské. Náš malý je hrozně akční, takže je to dost náročné. Rodinu bychom v budoucnu chtěli ještě rozšířit. Budu se věnovat jí. Manžel má práci v zahraničí, takže asi budeme dost pendlovat mezi cizinou a domovem.
A vy, Markéto?
Bednářová: Já jsem začala pracovat pro USK jako koordinátorka mládeže, takže se rozhodně nenudím. Ráno jdu do práce a vracím se až večer. Vyhovuje mi to tak.
Konzultovala jste ukončení kariéry s Michaelou, která ji předloni kvůli rodičovství přerušila?
Bednářová: To ani ne. Míša o tom věděla. Už loni v létě jsem předpokládala, že mě čeká poslední sezona. Abych byla upřímná, hra samotná už mě tak nebavila. Vadily mi i určité věci v týmu – třeba co se týče cizinek. S některými se nevycházelo jednoduše. Tyhle záležitosti mě ještě jasněji nasměrovaly k rozhodnutí zakončit kariéru. Už jsem v basketu nenašla nový impuls.
Jak se rodilo rozhodnutí definitivně skončit u vás, Michaelo?
Ferančíková: Měla jsem smlouvu na rok, takže to rozhodnutí vyplynulo samo. Hlavně jsem si poranila kotník a sezona nebyla podle mých představ. Ale konec proběhl v pohodě, už jsem na něj byla připravená. Mělo to normální průběh.
Napomohl k příjemnému odchodu do ústraní zisk ligového titulu na konci uplynulé sezony?
Bednářová: To je jasné.
Ferančíková: I když je fakt, že se vzhledem ke složení družstev očekával.
Bednářová: Titulem jsme trošku vylepšily sezonu, která jinak – hlavně v Eurolize – nebyla ideální.
Ferančíková: To jo, no.
Jak vidíte budoucnost USK? Dostanou se vaše bývalé spoluhráčky konečně do čtvrtfinále Euroligy?
Ferančíková: Už je načase. Letos byla největší šance, měly jsme přijatelného soupeře, ale nezvládly jsme to. Doufejme, že cíle USK v Eurolize budou mnohem vyšší než dosud.
Bednářová: Taky doufám, že to vyjde. Zvlášť když se změnil formát a nejlepších osm týmů se utká ve Final Eight. Tým už má nějaké posily, třeba Frida Eldebrinková s Annou Montaňanovou by mu určitě měly pomoct. Já budu fandit a držet palce.
