Teenagerka: Život mi lajnuje smyčec

Teenagerka Eva Schäferová z Liberce miluje Antonína Dvořáka, ale v KFC drbe o klukách a o škole. Na pódiu s houslemi oslnila porotu mezinárodní soutěže Kociánka v Ústí nad Orlicí a z padesáti účastníků z celého světa získala největší počet bodů.
Jako nejúspěšnější soutěžící bude příští rok hrát s Pardubickou symfonií.
„Neměla jsem trému. Říkala jsem si, že je to už naposledy,“ říká dívka. Soutěže, ve které v minulosti bodovali například Václav Hudeček nebo Pavel Šporcl, se totiž mohou účastnit jen mladí do šestnácti let.
Na rozdíl od jiných teenagerů podřizuje svůj život skřipkám. A to neznamená jen cvičit tři až čtyři hodiny denně. „Musím si hlídat ruce. Nebruslím, nejezdím na kole. Bojím se úrazů. Můžu ale plavat,“ vypočítává.
Plavání je dokonce žádoucí. Houslisté mají problémy s krční páteří od držení nástroje, trpí bolestmi šlach na rukou nebo si mohou uhnat tenisový loket od tahání smyčce. Musejí mít hbité prsty a posilovat je stejně jako třeba horolezci. „Na to existují speciální cvičení, jako herci mají své jazykolamy, my máme zase prstolamy,“ popisuje. Na levé straně krku má modřinu. Od houslí. „Teď už je dobrá, zvykla jsem si, ale když jsem byla menší a připravovala jsem se na soutěž, měla jsem tam rudou podlitinu,“ popisuje.
Přesto nikdy neuvažovala o tom, že by dělala něco jiného. Hraje od pěti let. Od lidí jejího věku se zas tak moc neliší. „Jsem zvyklá spíš na šaty než na džíny a místo rapu nebo hip hopu poslouchám klasiku. Když ale skončí vyučování, sejdeme se s kamarádkami v KFC a tlacháme o klucích a kantorech,“ říká dívka.
Studuje konzervatoř v Praze a obdivuje českého houslistu Josefa Slavíka. „Byl to génius, zahrál věci, které nikdo nedokázal. Byl současníkem Paganiniho a také ho s ním srovnávali. U nás dnes není moc známý. Možná proto, že zemřel v šestadvaceti letech,“ říká.
Jejím idolem nejsou hollywoodští herci, ale ruský houslový virtuoz Maxim Vengerov. „Je dokonalý,“ říká dívka.Vengerov vyučuje na londýnské Královské hudební akademii. Studium na ní je Eviným snem. Mluvit o něm ale moc nechce. Aby to nezakřikla. „Stálo by řádově statisíce. Musela bych mít nějakého sponzora,“ míní. Reálnější je pražská Akademie múzických umění.
Na pustý ostrov by si určitě vzala své housle ze smrku a javoru, které věčně nosí s sebou. Je jim přes sto let a vyrobil je český houslař Julius Antonín Hubička. Jsou hodně drahé. „Na zádech tahám sto padesát tisíc,“ poznamená. Proti značkovým houslím to ale nic není. „Nedávno vydražili v Londýně stradivárky za padesát milionů dolarů. To je o něčem jiném,“ dodává.