Uplynulo sedmnáct let od chvíle, kdy Zuzana Navarová objevila mezi pražskými pouličními umělci talentovanou dívku, kterou odvedla rovnou na pódium Lucerny. Radůza se rozjela a zůstává za ní zřetelná interpretační i tvůrčí brázda na poli české hudby.
Na které hudební nástroje umíte hrát? Abych pravdu řekla, myslím si, že vlastně neumím hrát na žádný hudební nástroj. Jen se na několik nástrojů velmi jednoduše doprovázím. Nejvíce na akordeon, klavír a kytaru. Hrávala jsem na zobcovou flétnu a lesní roh, pár tónů vyloudím i na foukací harmoniku.
Tři zlatí Andělé z roku 2003, pak „Skokan roku“ v Českém slavíku. Byly to silné motivy pro budoucnost? Nebyly to vůbec žádné motivy. Pro ocenění jsem si nepřišla a téměř vzápětí jsem všechny ceny prodala v dobročinných aukcích. Písničky skládám z vnitřního přetlaku a hlavně pro sebe. Pomáhá mi to udržet se víceméně duševně v pořádku. Zřejmě řeším podobné problémy jako většina lidí, a proto chodí na moje koncerty, aby si svá trápení, tápání a prohry mohli znovu prožít, a očistit se. Alespoň pro mě každý koncert je terapií.
Berete média spíše jako nutné zlo? Já média vůbec neberu. Je to virtuální realita, která vytváří svět lidí, kteří jsou slavní, protože jsou slavní. Do televize chodím, jen když se mi chce. A na to mají vliv jedině moje naprosto iracionální a emotivní rozhodnutí.
Vaší největší zbraní jsou živá vystoupení. Je tajemstvím vaší energie kontakt s publikem? Zbraní? Já přece nebojuji! Prostě sednu na jeviště, otevřu kanál a nechávám projít svým tělem energii do publika. Trochu jí vždycky zůstane i pro moji regeneraci. CD doma v klidu je hezké, ale pokaždé stejné. To živý koncert není.
Objevují se srovnání „Nohavica, Landa či Kryl v ženském vydání“. Co vy na to?
Tak srovnání s panem Landou bych se ostře bránila. Srovnání se mnou by se jistě bránili pánové Nohavica s Krylem.
Vydala jste dětskou knihu O Mourince a Lojzíkovi. Co takhle něco i pro dospělé?
Právě dokončuji knížku povídek o svých prarodičích. Měla by vyjít příští podzim v nakladatelství Baobab.
Od letoška máte vlastní vydavatelství Radůza records. Co vás k tomu vedlo? Touha zkusit, jaké je být zodpovědná za případný úspěch či neúspěch. Ráda nesu zodpovědnost za všechno, za co ji nést mohu.
První album Radůza records bylo vaše úspěšné Miluju vás. Co vás čeká dál? Jako vydavatelka se těším na spolupráci s kapelou Zrní. Připravuji sólovou desku Hany Ulrychové. Jako zpěvačka se těším na spolupráci v muzikálu mladoboleslavského divadla. Jo, a naložila jsem zelí. Na něj se těším taky.
