Test dětských hřišť: někde chybí atrakce pro nejmenší

Na Máji je čisté pískoviště i bezpečné houpačky. V Krčínově ulici si zase vyhrají spíš starší děti. Alespoň tak to vidí devětadvacetiletá Marta Kuboušková, matka čtyřletého Matěje a dvouleté Marušky. Během hodnocení rozdala tři jedničky a dvě trojky.

Sídliště Máj

Prachatická ulice, sídliště Máj. Trojice vyráží na první místo v testu. „Tady to vypadá hezky,“ hodnotí už při prvním pohledu Marta Kuboušková. Prostor je velký, oplocený, psi se sem nedostanou. Matěj se vrhá k nejbližší atrakci – zajímavě řešenému kolotoči zavěšenému na sloupu. Je tu místo pro čtyři, a tak se k Matějovi přidává i jeho mladší sestra Maruška a další dvě děti vedle nás. Marušce musí maminka pomoci, aby se dostala nahoru. Některé houpačky využijí pouze děti starší tří let a nejsou tak pro nejmenší příliš vhodné.
„Moc se mi líbí pozvolný přístup ke kolotoči, je dobré, že tu nejsou nebezpečné schody,“ uvažuje Kuboušková. Dodává, že by děti klidně nechala hrát si samotné, bez toho aniž by je u každé atrakce musela držet za ruku. Bezpečnost hodnotí kladně.
Na hřišti je pískoviště s ohrádkou částečně kryté malým dřevěným domečkem s počitadlem a čtyři houpačky zavěšené na řetězech. I zde tvůrci mysleli na bezpečnost. Dvě houpačky mají sedátka s otvory pro nohy, takže z nich dítě nemůže vypadnout. Řetězy omotává bužírka, aby se jim nezapletly prsty do mezer.
Je tu i dostatek laviček pro rodiče. Děti určitě ocení také velkou tabuli, na kterou si mohou malovat křídami. Plusem je čistota a dlážděné cestičky. Kuboušková se s dětmi shoduje na známce jedna. „Nejlepší je kolotoč!“ dodává s nadšením Matěj.

Sídliště Vltava

Při přesunu na druhé místo Kuboušková porovnává. „Dnes už jsou hřiště pěkná, pamatuju se na ta stará: jedna skluzavka, houpačka a konec. Občas je také těžké udržet čistotu, protože po večerech sem chodí puberťáci popíjet a hrací prostor znečišťují,“ přemýšlí.
Druhá zastávka je mezi panelovými domy na sídlišti Vltava v Krčínově ulici. Plácek je menší než předchozí a bez oplocení. Matěj bez problémů leze, kde se dá, dvouleté Marušce však musí maminka opět pomáhat. „Tohle hřiště je spíš pro větší děti jako Matěj, s Maruškou bych sem sama nechodila, protože nevím, co bych tu s ní dělala,“ vysvětluje Kuboušková. Její tvrzení podporuje fakt, že přístup ke skluzavkám a dřevěnému mostu je buď přes kovové příčky, nebo dřevěné plošiny se schůdky. Vylézt sem je pro nejmenší děti problém a hrozí jim zranění. Tyč na sklouznutí ocení také spíše starší. Dalším nedostatkem je malé množství kamínků pod skluzavkou na dopadišti, na kterém děti mohou upadnout a odřít se, nebo neoplocené pískoviště, kde mohou volně pobíhat psi. Hodnotí za tři.

Sokolský ostrov

Na třetí, takzvané Hudební hřiště na Sokolském ostrově přicházíme už bez Marušky, která cestou usnula v autě. Na první pohled je odlišné od předchozích. Je celé dřevěné a přívlastek hudební si zasloužilo právě díky svému vzhledu: na křivolakém dřevěném mostě visí velký kovový houslový klíč a několik dřevěných not, houpačky jsou ve tvaru píšťalek.
„Moc se mi líbí ten dřevěný most, stačí trochu odlišná atrakce a děti jsou z ní okamžitě nadšené,“ dává se s námi do řeči Jitka Welserová, maminka, která hřiště navštívila s dcerou Aničkou. „Může si v klidu hrát, nemusím se bát, že by mi zaběhla k řece, je přece jenom docela daleko,“ vysvětluje. „Prostor se mi líbí kvůli své netypičnosti,“ uzavírá a hodnotí i s Kubouškovou spontánně za jedna.

Malý jez

Předposlední zastávka je u Malého jezu v Havlíčkově kolonii. Hřiště je rozlehlé, největší atrakcí je lanová pyramida, kterou oceňuje opět hlavně čtyřletý Matěj. Až nahoru nevyleze, ale šikovně se snaží pokořit aspoň nižší patra. I tady jsou podobně jako na Máji čtyři houpačky, dvě z nich s otvory pro nohy určené nejmenším dětem.
Další zajímavostí je malý bazének. V něm se mohou děti v létě osvěžit. Pobyt na místě můžou prodloužit i dva záchodky. Pro děti je zde i skluzavka, pískoviště a malá dřevěná konstrukce.
Kuboušková hřiště už dobře zná. „Tady se mi líbilo už když jsme bydleli v Rožnově, chodili jsme sem s Matějem, ještě než se narodila Maruška,“ říká žena, která v současnosti žije v Boršově nad Vltavou u Budějovic. Hřišti u Malého jezu dává bez váhání jedničku.

Čéčova ulice

Jedna houpačka, malý kolotoč, skluzavka s dřevěným domečkem a několik malých zvířecích houpaček. Tak vypadá poslední místo v Čéčově ulici u Správy domů. Hřiště není oplocené, z koše padají odpadky a povaluje se tu igelitový pytel.
Na ceduli je sice zakázaný vstup se psy, ale prostor je mezi panelovými domy, a tak tomu jde asi těžko zabránit. Kuboušková hodnotí za tři.