Na kterých hřištích v Olomouci se děti skutečně vydovádí a kam s nimi naopak nemá cenu chodit? Ostřílená zkušební komise ve složení Maruška a Marek už to ví. Šestiletá porotkyně a její čtyřletý kolega se vydali na sedm vybraných hřišť. Jaký je jejich verdikt?
1. Čechovy sady Jako první si berou do parády hřiště v Čechových sadech. Houpačky tady mají originální tvary, pro starší děti je připravená houpačka „ptačí hnízdo“. Právě ta je největším lákadlem pro Marušku. Nejraději by na ni hned skočila, ale musí počkat. Stojí se na ni fronta. Ani po deseti minutách se malá porotkyně nedostává na řadu. „Pořád je tam spousta dětí, houpacích sítí by tady mělo být víc,“ stěžuje si dívka. Jinak se jí hřiště líbí. Jen si musí z bot neustále vytřepávat kamínky, kterými je kvůli bezpečnosti pokrytá plocha hřiště. „S kočárkem tím neprojedu. Mohlo by to být jen pod atrakcemi, kde mohou děti spadnout,“ myslí si Lenka Návratová.
2. Smetanovy sady Příjemný stín a málo dětí jsou hlavní přednosti hřiště ve Smetanových sadech. I když kolotoč a domeček na hraní už odsud zmizely a některé houpačky jsou poničené, děti se tváří spokojeně. I čtyřletý Marek, který na každém hřišti vždy nejdřív testuje pískoviště, okamžitě běží na kovové houpačky ve tvaru lodiček. Ty jsou snad poslední ve městě. Originální je i dřevěná tabule. „Chybí tady ale houba a křídy,“ všímá si Maruška.
3. U Kapličky V parčíku na hřišti U Kapličky na Nových Sadech jsou houpačky, kladina i žebřík dřevěné. To všechno však nechává děti v klidu. Až průlezka ve tvaru lokomotivy zajišťuje „lesnímu hřišti“ plusové body. Marek vydrží prolézat tunelem nekonečně dlouho. Starší Maruška se ale po chvíli nudí.
4. Sluňákov
Brzy tak hodnotící komise vyráží na sousední hřiště Sluňákov ve Fischerově ulici. Areál nelemuje tradiční plot, ale barevné kůly. Některé z nich jsou však rozpadlé a trčí z nich třísky. Jako jediné v Olomouci se toto hřiště může pochlubit také studnou s dřevěným korytem. Ovšem vyschlým. Přesto jsou děti spokojené. „Je tady lano a žebříky na šplhání,“ volá nadšeně Maruška.
5. Kischova ulice
Po delším dovádění se porota přemísťuje na hřiště v Kischově ulici. Nové kovové konstrukce a lana připomínají sci-fi. I děti se tváří bezradně. Nakonec Marušku zaujme lezecká stěna a Marek zkouší kolotoč. Jinak si ale moc neužijí. „Není to špatné, ale nevím, na co to je,“ krčí dívka bezradně rameny u dvou zahnutých tyčí. Poradí jí až místní děti. Využívají je prý jako skluzavku.
6. Brněnská ulice Nejkratší dobu stráví Maruška s Markem na hřišti mezi ulicemi Brněnská a Hraniční. V parku už zůstala jen torza zvířat ze dřeva a dvě houpačky. O kousek dál je pak klasická sestava se skluzavkou a písek. „Tak tohle hřiště je nejhorší,“ říká rázně Maruška.
7. Malý princ To nejlepší na konec, říkají si nejspíš porotci a míří do Parku Malého prince v Neředíně, největšího komplexu dětských hřišť a sportovišť ve městě. Ten dostává od dětí suverénně nejvíc bodů. „Nejlepší je zeměkoule s lany, dřevěné stoly a skluzavky,“ hlásí Maruška, zatímco Marek opět míří k pískovišti. Přítomné maminky dávají komisi Sedmičky za pravdu. „Není moc míst, kde se děti tak vyřádí. Tady se zabaví všechny věkové skupiny,“ soudí Gabriela Urbánková.
