Kdyby existovala mapa pražských kaváren, jméno Café Louvre by v ní bylo napsáno zlatými písmeny.
Legendární podnik založený v roce 1902 sídlí v druhém patře secesního domu na Národní třídě. Dříve sem chodil Čapek, Kafka nebo Einstein, dnes si tu domlouvají schůzky politici, novináři, spisovatelé, umělci nebo studenti.
Výjimečnost této kavárny je jasná na první pohled. Vstupní dveře totiž nevedou do kavárny, ale do haly s fontánou a šatnou, ze které teprve host vejde do kavárny.
Tradičně zařízená kavárna má několik částí, kromě kuřácké a nekuřácké najde host v zadní části i kulečníkovou hernu, asi poslední takovou připomínku tohoto klasického vybavení kaváren minulých dob.
Zakládají si na servisu
U stolu na hosty čeká menu. Kavárna jich má hned několik, kromě toho ranního je to polední menu s nabídkou jídel. „Je skvělé, že je u kávy uvedena gramáž,“ chválí barista Zdeněk Smrčka.
Z menu vybíráme už tradičně espreso a cappuccino. Číšník nám ho po chvilce přináší na stříbře s nezbytnou sklenkou vody. „Mají tu pěkný servis, kavárna si na tom zakládá,“ hodnotí barista.
Vše je dotažené do detailu v podobě tužtičky a poznámkových lístečků s názvem kavárny na každém stole.
Podobné je to i s obsluhou. Uniformovaný usměvavý a ochotný personál splní hostovi každé přání. I když při naší testovací návštěvě jsme měli trochu smůlu a náš číšník neměl svůj nejlepší den.
Louvre ctí nejlepší tradici vídeňských kaváren. Tomu odpovídá kávová směs Meinl 1862 Premium, ze které tu voňavý nápoj připravují. „Je to nejvyšší třída kávy Meinl na espreso,“ vysvětluje Smrčka.
Je podle něj namíchaná tak, aby vyhovovala většinovému vkusu. „Je to směs arabik, trochu do hořka, žádná kyselinka, je to namíchané tak, aby to vyhovovalo vkusu českého zákazníka,“ vysvětluje.
Jiné než obvykle
Horší to už je se samotnou kávou.
„Espreso je malinko řidší, je trochu větší než obvykle. Má lehce hořkou dochuť, takový ocásek,“ hodnotí Smrčka. Jako průměrné hodnotí i cappuccino. „Má sice bílou pěnu a je jí dost, ale má trochu jarové bubliny. Jeho chuť je ale jen průměrná,“ hodnotí Smrčka.
Jako třetí by Smrčka rád otestoval nějakou filtrovanou kávu. Tradiční nápoj vídeňských kaváren ale v Louvre nemají. Proto objednáváme café au lait.
To v Louvre servírují originálně v konvičce místo tradičnějšího způsobu v misce bez ucha. „Překvapuje mě to, ale nijak nepříjemně. Je to au lait, jak má být. Káva, hodně mléka, žádná pěna,“ chválí Smrčka. Café au lait je hodně podobné latté, ale do Čech se dostalo jako pozdrav francouzských kaváren.
Nepříjemné překvapení čeká na zákazníka při placení, na účtu zarazí, že je mléko ke kávě účtováno zvlášť.
Ohodnotit Café Louvre není snadné. Je tu totiž něco, co nelze zařadit, zaškatulkovat a změřit, něco, co některé kavárny třeba i s lepší kávou nikdy mít nebudou, v Louvre je neopakovatelná atmosféra skutečné kavárny a výjimečný genius loci.
