O vodu si tým Sedmičky řekl vždy k jiné objednávce. Reakce se různily, vodu ale většinou obsluha přinesla.
Potrefená husa Sport Bar
V restauraci, které v Boleslavi nikdo neřekne jinak než U Bičíků, černovlasá číšnice po žádosti o vodu z kohoutku k dennímu menu jenom přikývne. Téměř okamžitě stojí na stole třetinka, jako by šlo o běžné přání. „Občas si o obyčejnou vodu někdo řekne, ale není to příliš časté,“ říká číšnice. „Málokdo totiž vodu z kohoutku pije, protože je prostě někdy hnusná. Ale já ji taky piji,“ přiznává.
Caffé Metrix
Spolu s oříškovou Latté Macchiato se na stole objeví i voda v deckové sklence. Během upíjení kávy se vystřídají číšníci. Dotočí nový do skleničky? Problém v tom není. Jen se usměje.
Restaurace Zlatá kovadlina
Číšník prosbu kolegyně nejprve jakoby přeslechne. „Vodu máme perlivou, neperlivou, jemně perlivou,“ vyjmenovává. Člověku je pak asi trapné si důrazněji říct o vodu. Kolegyně proto, přestože si objednala polévku, hlavní jídlo a kávu, požádá o minerálku. Na další a navíc přímou prosbu o vodu z kohoutku u téhož stolu už ale číšník pouze přikývne. Je na něm ovšem vidět, že mu takové přání radost nedělá.
Café Slunce
Číšník přináší vodu v asi dvouapůldecové skleničce. Je příjemně studená a plave v ní plátek citronu. Skoro by člověk čekal, že si za ni připlatí. Nikoliv. Lepší „točenou“ už jinde nedonesou.
Restaurace El Niňo
V půl sedmé večer je v restauraci zaměřené na mexickou a evropskou kuchyni čtrnáct zákazníků. U dvou ze čtyř obsazených stolů diskutují německy, jídelní lístek je i v němčině. Přesto zde vodu jako v zahraničí automaticky nedonesou. Nedonesou ji vůbec. „Máme to zakázané. A šéf je vzadu v kanceláři, opravdu to nejde,“ vysvětluje jinak ochotná číšnice. Nabídne neperlivou minerálku značky Bonaqua. Deset mililitrů je za korunu, dvě a půl deci vody totiž stojí pětadvacet korun. Vysvětlil vedoucí, proč nesmí nalít točenou? „Podle našeho šéfa voda z kohoutku taky něco stojí a kdyby přišel každý jen na ni, můžeme to tady zavřít,“ tlumočí servírka jeho rozhodnutí.
Indická restaurace
Podnik otevřeli asi před dvěma měsíci nedaleko Komenského náměstí. Chvíli trvá, než jeden ze dvou alespoň podle vzhledu opravdu indických mladíků pochopí, o co jej host žádá. Požadavek jej evidentně pobaví. Jsme první, kdo se na ni ptá? „Ne. Ale my nemáme dobrou vodu z… jak se to řekne? To je z naší Dobrá voda, co máme vzadu pro sebe,“ vysvětluje při placení. Zaplatit ji nechce. „To je v pořádku“ usmívá se číšník.
Restaurace U Měšťáků
Obsluha U Měšťáků sklenku vody k vrabci se zelím a knedlíky přinese bez zaváhání. „Říká si tady o ní pravidelně jedna paní a občas i někdo další, určitě se s tím setkáváme víc než dřív,“ vysvětluje číšník proč byl jeho přístup tak samozřejmý. Často se prý o vodě z kohoutku mluví v televizi, ptát se po ní začali lidé také po testu, který nedávno ukázal, že balená voda může být méně zdravá.
„Dřív jsme měli jen vodu s bublinkami, to někteří nemají rádi, proto nově naléváme i vodu bez bublin. A s vodou z kohoutku také nemáme problém,“ dodává číšník.
Caffé Antonio
V kavárně v Bondy Centru visí na stěnách velké fotografie ze zahraničí. „Bohužel, vodu vám nemohu nabídnout. Dáte si neperlivou Bonaquau?“ ptá se číšnice, překapeně se ale netváří. Čtvrt litru vyjde ještě dráž než v El Niňu. Stojí osmadvacet korun. „Vodu nenaléváme, prostě to tak máme udělané, prodáváme tady minerálku,“ reaguje osluha na dotaz, proč do sklenice nemůže natočit tekutinu z kohoutku.
Graal club
V netradičním prostředí restaurace v jeskyni pod hradem se číšnice jen usměje. „Moc často tady nejsem, takže mi o vodu řekl někdo poprvé. Podle mne na takové přání ale máte nárok,“ vysvětluje mladá dívka. „Navíc, když je v Boleslavi tak výborná voda,“ dodává.
Je to na lidech
Zda se zákazník vody dočká, závisí na vůli majitelů. „Žádný hygienický předpis to neovlivňuje,“ říká Vojtěch Kolín z boleslavské hygienické stanice. Upozornit na možnost a vhodnost pití takové vody je v Česku cílem internetových stránek www.vodovoda.cz. „Chtěli jsme podpořit obecné povědomí o tom, že voda z kohoutku nemá horší parametry než balená voda, někdy může být dokonce i kvalitnější,“ říká zakladatelka stránek Václava Kunová. „V řadě evropských zemí a v USA se čím dál více lidí přiklání k pití vody z kohoutku i z ekologických důvodů. Balená voda se převáží, musí se chladit, obaly se musí zlikvidovat, což je všechno energeticky velmi náročné,“ přidává další výhody Václava Kunová.
Jedničku na internetu dostane restaurace, kde džbán s „vodovodou“ na stole stojí automaticky, nebo je nabídnutý. Taková mezi testovanými v Boleslavi nebyla. Většina z nich by však dostala dvojku. Hostu totiž ochotně vyhověli.
