Ve vaně hotelového pokoje je nalezena mladá žena, jejíž identita je neznámá a jejíž tělo bylo zbaveno všech možných identifikačních znaků. K vyšetřování je přizván bývalý elitní špion na předčasném odpočinku, který brzy přijde na dvě důležité stopy. Vražedkyní byla určitě žena a tato žena zcela jistě četla knihu o vyšetřovacích metodách, kterou agent pod falešným jménem napsal. Hayes však tuto vraždu používá jen jako start událostí, které hlavní hrdina (stylově má hned několik jmen, žádné pravé a právě on má krycí jméno Poutník avizované v titulu knihy) prožije v následujících měsících. Zavedou jej do několika exotických koutů světa a nechají jej utkat se s nejnebezpečnějším mužem planety. Zcela osamocený a velmi inteligentní a odhodlaný Saúdský Arab chce svrhnout saúdskoarabský režim. A jeho zbraní má být zničení Ameriky virem pravých neštovic.
Velkým Hayesovým vítězstvím je košatost jeho románu. Rozvíjí ohromnou spoustu dějových linek, časově skáče do minulosti i budoucnosti postav a neustále mění perspektivu (střídá především linku špiona a teroristy). Právě díky ní je odpověď na úvodní otázku jasná – ano, i téměř osmisetstránková detektivka se dá učíst a dokonce téměř jedním dechem. Navíc Hayes, původem novinář a scenárista, je velmi šikovným dramaturgem, a ačkoli často jeho volby jsou nečekané a zdánlivě hlavní linku nabourávají a ruší, ve skutečnosti ji doplňují a dál vrství. Finále pak patří k vrcholům žánru a znovu si uvědomíte, jak silný filmový potenciál kniha má.
Velmi příjemné je také penzum informací, které Hayes zjevně zná. Píše o spoustě detailů z mnoha oborů od lékařství, vědy, geografie i historie, navíc, pokud lze nějak posoudit, má autor rozhodně velmi solidní povědomí o kriminologii i fungování tajných služeb celého světa. I díky tomu jsou jeho popisy míst i událostí fascinující a téměř reportážně přesné.
O to víc zamrzí největší slabina knihy, kterou lze označit spojením americký pozářijový romantismus. Jde o vztah Američanů k 11. září a touto událostí nadefinovanému světu. Když se to trochu přežene, najdeme v knize několik následujících pasáží: dvojice ostřílených profesionálů se baví, najednou padne klíčové slovo 11. září a oba se téměř rozpláčou. Škoda že se tomu Hayes nevyhnul, knize Já, Poutník to ubližuje příliš.
Terry Hayes: Já, Poutník
Nakladatelství: Knižní klub, 2014
Překlad: Pavel Medek
Hodnocení: 80 %
