Ticho a rybníky jako zrcadla, to je pohled z ostravského nebe

Než balony vystoupají z hulvácké louky vzhůru do oblak, chce to pořádnou přípravu. Vytáhnout koše i balony z aut, rozbalit, nafouknout. Když se v prvním zažehne plamen, dvouletý kluk se dá do pláče. „Neboj se,“ chlácholí ho tatínek David Dvořák. Sám si přípravu balonů užívá. „Poprvé na vlastní oči vidím, jak to nafukujou. Paráda,“ neskrývá nadšení. Popochází kolem a se zájmem pokukuje, jak pilot vhání velkým větrákem do balonu vzduch.
Přípravy jsou u konce a osm horkovzdušných obrů může vzhůru. V koši těch větších je místo pro deset pasažérů a pilota. „Krása, jak vzlétly. Škoda že taky nemůžu být nahoře,“ stýská si Jaromír Pokorný, který zůstal na zemi. Nemohl si dovolit dát pět a půl tisíce korun za palubní lístek. „Je to hodně, stojí to pomalu jako letenka do Evropy. Někdo by mi let mohl koupit k Vánocům,“ přeje si Pokorný a jeho malá dcera mává balonům, které pomalu mizí za stromy.
Organizátor akce Balony nad Ostravou Karel Špalek vše jistí ze země. Vypráví, že věnovat let balonem jako dárek je dnes v módě. „Často létají i starší lidé, možná je inspiroval film Vratné lahve,“ vzpomene scénu z příběhu Jana Svěráka, kde se balonem proletěli Daniela Kolářová a Zdeněk Svěrák.
V koši na nebi je ticho. Velká bublina pomalu pluje nad Ostravou. „Nahoře je neuvěřitelný klid a pohyb je něžný, plynulý, všechno je to hebké jako samet,“ komentuje zážitky jeden z pasažérů David Falk.
V koši je teplo, místy i vedro, to když pilot Libor Staňa pustí hořák. „To je pak rachot, deset vteřin z každé minuty. Zbytek je dokonalé ticho,“ líčí pilot, který musí umět číst terén, ovládat radiokomunikaci a meteorologii.
Létání v balonu prý můžou zkusit i lidé, kterým výšky nedělají dobře. „Tohle překvapivě zvládají,“ popisuje zkušenosti shora sedmatřicetiletý Staňa, který pilotuje balony od svých dvaceti. Rád pasažérům ukazuje, co všechno horkým vzduchem nafouknutý velikán umí. „Nemusíte se bát. Přistání bude hladké, žádné Vratné lahve. Anebo se můžeme dotknout vodní hladiny, okamžik na ní plout, pak se zase vznést,“ říká Staňa.
Jeho pasažéři se nemůžou nabažit, vidět Ostravu shora je očividně těší. „Letěli jsme nad domem, kde bydlí naši, hezky byl vidět dálniční kruháč ve Svinově i Bělský les, ten má seshora tvar šišky. A nejhezčí bylo Poodří, soustava rybníků. Jezdívám tam na kole, ale z vrchu jsem to nikdy neviděl. A meandry Odry? Krása,“ popisuje David Falk.