Režisér Martin Františák má za sebou velmi úspěšnou sezónu. Dva herci z jeho inscenací získali Cenu Thálie. Jedna režie titul sukces měsíce. A jeho domovská scéna, Divadlo Petra Bezruče, mu kvete pod rukama.
Martine, v prosinci měla v Klicperově divadle premiéru tvá inscenace hry Viléma Mrštíka Paní Urbanová. Divadelní noviny ji dokonce označily sukcesem měsíce. Pamatuješ si na úplný začátek?
Počátek životného setkání s Vilémem vznikl při pročítání urverzí Maryši. Tím vznikla blízkost, omývání starého střepu potokem. No a poté se dá o čirý střep říznout a v pěkném případě hledět na měsíc. Hradec byl kontemplativní… dobrá síň pro zvuk Vilémovy hudby - myslím.
Téměř neznámé dílo tak po padesáti letech od prvního a zároveň posledního uvedení konečně dostálo důstojné cesty na česká jeviště. Proč se jí doposud inscenátoři důsledně vyhýbali?
Je to myslím tím, že se inscenátoři bojí. Maryša je krystal - říká se. Paní Urbanová je geniální maturitní písemka a ty se u nás moc nečtou. Také musí být chuť k romantismu i patosu, a to je jisté riziko. Kněz v kontextu českomoravském musí být groteskní a v kontextu moravsko-slezském úchylný, anebo fanatický.
Nabízí se otázka, k čemu tíhneš ty sám?
K omývání a hledání střepů a kéž by i kamenů.
Během letošního udílení Cen Thálie se znovu skloňovala ve všech pádech tvá zlínská inscenace Maryši. A Petra Hřebíčková si za titulní roli odnesla slavnou vázu. Láká tě ještě někdy si zinscenovat toto proslulé drama? Anebo máš pocit, že jsi z daného tématu vytěžil maximum?
Hřebíčková dala Maryši pěknou chuť dnešní lásky. Té touze milovat v tomto roce. Takového gesta bývají schopny zpěvačky a pěvkyně při Dvořákově měsíci.
Petra nebyla jedinou z tvých „oveček“, která získala herecké nejvyšší ocenění. Norbert Lichý si v ten samý večer odnesl Thálii za výkon v tvé inscenaci Joba Josepha Rotha. Jak jsi ten večer prožíval? Jel jsi do Prahy fandit, nebo jsi držel palce u televize?
Viděl jsem po mnoha letech celou rodinu, tedy jsem odešel dříve z oslavy a sledoval televizi. Lichý není ovečka - je to zralý herec s velkou duší plnou radosti, ale i bolesti. Vedle jeho božího daru jsem stál a vnímal společné téma - jak v tomto světě vlastně žít.
Vypořádat se s tématem románu Josepha Rotha Job muselo stát hodně energie. Čím tě tento titul přitahoval? Je to tvou vazbou na téma domova a jeho opouštění? (Tvou hru Doma mělo v loňské sezóně na repertoáru i pražské Národní divadlo.) V čem je podle tebe největší síla této předlohy?
Ve strachu z toho všeho, co se může každý den stát. Nechci mudrovat, ale Jugoslávie není tak daleko, Čečna je dál, Ukrajina je od Ostravy kousek. Je to mezní sociální a politický dokument jedné z krajních možností dnešní doby.
V Norbertovi Lichém jsi našel skvělého hlavního představitele. Jak se vám spolu pracovalo? V čem si myslíš, že je kouzlo a specifikum jeho hereckého projevu?
Jak mi kdysi řekl Janusz Klimsza - Bert Je herec. My spolu děláme rádi. Doufám. Něco vymyslím, on to převede do střízlivějších naplnění a nabídne. Ve výsledku se od něj spoustu věcí učím, protože taky nejsem hluchý a slepý.
Nedílnou součástí inscenace Job je působivá hudba Nicose Egonidise. Byla jsem svědkem toho, jak nejedna divačka při poslechu Menuchimovy písně zatlačila slzu. Jak jsi koncepčně postupoval po této stránce? A proč sis vybral právě jeho?
Rád dělám s lidmi, které mám rád a kteří mají svá tajemství.
Job je pro festivalového diváka výbornou ochutnávkou bezručovského repertoáru. Loni patřil váš Evžen Oněgin k vrcholům programu festivalu. Co se u vás v divadle plánuje na příští sezónu? Na co se ty sám nejvíc těšíš?
Na prázdniny. A taky na Divokou kachnu Jana Mikuláška. A taky na Pokorného odpověď na Pitínského Matku - Taťka střílí góly - kde bude vystupovat Jarek Nohavica a promění se v Rusalku.
Myslíš, že to bude ostravské publikum kvitovat s povděkem?
To bude jenom jako Nohavica. On je té Rusalce docela podoben. Ostrava je generačně vrstevnatá a má k sobě lehkost.
Hradecký festival je oblíbený vedle nabitého programu také kvůli své atmosféře na sklonku divadelního roku, která už předznamenává očekávaný odpočinek a prázdniny. Jak budeš trávit léto ty?
S rodinou na Valašsku společně se zkoušením Nevěsty. (Františákova nejnovější hra, kterou napsal opět pro divadelní soubor z Karolínky; pozn. redakce.)
