Timi. Malý pes s obrovským srdcem

Adriana Slezáková a kříženec Timi získali třetí místo na mistrovství světa v psím sportu agility. České družstvo bylo i její zásluhou druhé.

Závodí spolu šest let. Adriana Slezáková s psím křížencem Timim sbírají na tuzemských i mezinárodních soutěžích v agility úspěchy a obdiv diváků i porotců. V agility, což je sport, při kterém pes a psovod společně probíhají trasu s několika druhy překážek, patří v Česku k nejlepším. Na trati jsou tunely, kladina a skokové překážky. Běžet musejí rychle a bezchybně. To se Adrianě i Timimu povedlo na nedávném mistrovství světa ve švýcarském Fraschels, kde skončili třetí.

Jaký na vás šampionát udělal dojem? Jaká byla konkurence?

Pocity mám jen ty nejlepší. Poprvé se nám podařilo umístit se ve finále jednotlivců „na bedně“, takže radost mám obrovskou. Šampionát byl výborný v tom, že se tam sešli bezva lidi, kteří drželi spolu, a hlavně si navzájem přáli, což mnohdy nebývá. Konkurence každým rokem roste, přibývají mladí a rychlí psi, se kterými se snažíme držet tempo. Záleželo spíše na tom, jak to kdo ustojí nervově, než na tom, kolik má kdo natrénováno. My to zvládli velmi dobře.

Jak jste se na světový šampionát připravovali?

Musím se přiznat, že tentokrát téměř nijak. S Timíčkem už nijak na překážkách netrénuji, cvičíme spíše samotnou rychlost a vytrvalost. Překážky sjedeme vždycky den před začátkem závodu na přiděleném tréninku.

Kdy jste s agility začala? S jakým psem?

Bylo to v roce 1999 v Horní Suché se svým vůbec prvním psem Peggy, maminkou Timíčka.

Váš přítel se psům také věnuje profesionálně. Vzpomenete, jak jste se seznámili a kde?

Poprvé jsme se potkali na mistrovství světa belgických ovčáků ve Francii, asi půl roku potom jsme se náhodou potkali na plese a tam jsme se poznali blíž. Nejdříve závodil s mým psem a nyní už má svého. Velice mě podporuje, dá se říct, že agility ho chytlo natolik, že on sám mě tlačí do závodů a dalšího trénování.

S přítelem máte vlastní psí školu. Jak se z vás stala profesionálka?

Začalo to tím, že jsme se s Timíčkem dostali do reprezentace a tam něco dokázali, pak jsem chtěla své zkušenosti předávat dál, a tak jsem se stala výcvikářem v kynologickém klubu a později i začala působit ve vlastní psí škole. Určitě je také důležité, že jsem závodila jak s malým, tak i velkým psem.

Jaké rady byste dala začínajícím psovodům?

V první řadě, ať si k sobě vyberou toho správného psa a ať jdou za zkušeným výcvikářem, protože v dnešní době se výcvikářem nazývá téměř každý, ale jen málokdo z téměř ničeho dokáže vytěžit maximum.

Kolik psů máte a čemu všemu kromě agility se s nimi věnujete?

Momentálně mám tři psy závodní a čtyři mladé psy. Se všemi se věnuji výhradně agility, a to naplno.

Dokážete říci, který pes je vám nejbližší?

Určitě. Všichni moji psi jsou fajn, ale jen jeden má obrovské srdíčko, a když s ním jdu na start parkúru, moc mu věřím – je to Timíček. Pes, který pro mě zaběhl spoustu důležitých běhů, vydržel obrovský tlak na velkých závodech. Mnohdy, když jsem já udělala chybu, tak on si to vyřešil po svém a vyhráli jsme. Dobře vím, že další takový pes už nebude a byla by chyba ho hledat v jiných psech, protože každý pes je originál.

Jak dlouho ještě plánujete s Timim vyrážet na závodní dráhu?

To nejde říct. Záleží na tom, do kdy bude Timík běhat rád a rychle. Je mu sedm let a dokud to bude bavit jeho, pak mě taky. Existují totiž i závody pro starší psy.

Timík je kříženec. Které plemeno se pro agility hodí nejvíce?

Nejlepší je voříšek, teda kříženec. Pak záleží jak na povaze, tak na tělesné stavbě psa. Proto nejvíce vidíme na parkúru border kolie, belgické ovčáky nebo šeltie.

Cvičíte cizí psy i jejich pány. Jaké dělají největší chyby?

Většinou to je spíše o tom, že spousta lidí se k psovi neumí chovat. Neví, jak ho naučit chování, nebo s ním nemají tolik trpělivosti. Přečtou si knížku Jak cvičit psa, a pak se diví, že jim to nejde. Ke každému psu je třeba přistupovat individuálně a přizpůsobit mu i výcvikové metody.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Nechci být až tak dobrý závodník jako trenér. U nás je hrozně málo kvalitních trenérů na agility. Chtěla bych také rozšířit i naši psí školu.