Ani Divadelní náměstí, ani náměstí Dr. Milady Horákové.
Životem tradičních českých náměstí žije ve Varech místo, které má do malebného náměstí hodně daleko. Tržnice. Jedinečné místo mezi Zeyerovou, Varšavskou a Horovou ulicí, kde o sebe zakopávají tisíce lidí denně.
Nastupují a vystupují z autobusů, nakupují rohlíky, knihy, grilovaná kuřata nebo se stravují v bufetu. „Zatímco kolonáda je plná hlavně Rusů a cizinců, tady se pohybují místní lidé,“ ohlíží se na zastávky za sebou sedmnáctiletá studentka Veronika Tomášová.
Ve směru jejího pohledu stojí přesně čtyřiasedmdesát lidí. Vrací se ze školy, z práce nebo z nákupů a tady čekají na autobusy domů. Sedm minut před čtvrtou je devět pod nulou.
Vzadu za nimi, směrem k budově Městské tržnice, mrznou dva bezdomovci. Také oni patří k tržnici. Stejně jako taxikáři, bistro Pupík nebo stánek s grilovanými kuřaty.
Život kolem nástupiště
V šestnáct hodin přijíždí nebo odjíždí z největšího dopravního uzlu ve městě hned několik autobusů. Na Lidickou, k lanovce u Imperialu, je tu také linka do Staré Role a přijíždí i tašovická desítka.
„Prosím vás, nemůžete se bavit normálně,“ okřikne čtveřici teenagerů důchodkyně, která nastupuje do trojky. Vadí jí sprostá slova, která tvoří základ hovoru asi čtrnáctiletých kluků.
Ti se jen rozesmějí a naschvál začnou mluvit staročeštinou. A protože chtějí provokovat, zapomenutý jazyk samozřejmě prokládají sprostými slovy. Autobus s nimi i důchodkyní na palubě vyjíždí.
Lidé, kteří na tržnici vystoupili, se vydali třemi směry. Zeyerovou ulicí na hlavní Masarykovu třídu, přes křižovatku ke stánkům ve Varšavské ulici, anebo do přilehlé budovy Městské tržnice. V jejím přízemí mohou nakoupit v supermarketu Albert, anebo se najíst v bufetu.
Ve středu v něm nabízeli maďarský guláš s hovězím knedlíkem za šedesát devět a smažený sýr s hranolky za stejnou cenu. Jen o pětikorunu víc stála svíčková s hovězím masem a knedlíkem.
„Chodím sem často, slušně tady vaří,“ říká a máčí kousek knedlíku v maďarském guláši Rudolf Hynek.
Osmapadesátiletý muž je momentálně bez práce, dříve pracoval dlouhé roky na šachtě. „Dám si jedno a pozoruji život. Člověk tady někdy vidí docela zajímavé věci,“ usrkne z půllitru. V tu chvíli se u něj objeví jeden z bezdomovců, který ještě před chvílí stál venku. „Hele, nemáš deset korun?“ zeptá se strávníka, a pak i redaktora. Odejde s nepořízenou.
Skrz skleněnou stěnu bufetu směrem ke vchodu do Alberta je vidět dvojici mladíků. Na chodbě je zima, snad i proto tam přešlapují. Vypadají, že na někoho, anebo na něco, čekají.
„Včera tam někdo prodával trávu,“ ukazuje floristka Monika Eliášová, která pracuje v květinářství naproti bufetu.
S podivnými existencemi, které se kolem tržnice shromažďují, má bohaté zkušenosti. A přitom to ne vždy jsou bezdomovci nebo výrostci.
„Před pár dny nám dvě stařenky na krámu ukradly dva svícny. Kdo by to do nich řekl,“ kroutí hlavou a popisuje, jak se jim s kolegyněmi věnovala.
Nejvíc jí ale vadí bezdomovci. „Dřív nám kradli kytky, teď už si ale zvykli, že se do nich pustím,“ směje se. Hned si ale položí řečnické otázky. „Proč je město odtud nevyžene? Vždyš tady je centrum pro Karlovarské. Proč nejsou na kolonádě?“ Protože je tržnice plná lidí, jsou tady hlídky městské policie jako doma. Často přijíždějí kvůli veřejnému pohoršování. Toho se zpravidla dopouštějí právě bezdomovci, kteří kolem Městské tržnice popíjejí alkohol. Vína z krabic, zakoupená v Albertu, usrkávají v rozporu s vyhláškou.
„Na tento problém se zaměřujeme společně se státní policií. Chceme bezdomovce vytlačit mimo toto frekventované místo,“ říká Marcel Vlasák, velitel Městské policie v Karlových Varech.
Podle něj má ale tržnice jako jedno z nejživějších míst ve městě i další problémy. „V minulosti jsme tady řešili i kapesní zloděje,“ vzpomíná. „Díky kamerám se nám podařilo dohledat kapsáře, který kradl přímo v autobusu.“
Občas tržnice ožije také rvačkou. Třeba jako zhruba před rokem. Na nástupišti se devatenáctiletý mladík pustil do školáků, kteří čekali na autobus. Zapomněl však na kamery městské policie. Když na místo přijela hlídka strážníků, napadl i ji. A tak musel na policii v poutech. „Zarážející je, že jeho chování nechalo chladným plné nástupiště lidí. Na linku 156 zavolala pouze jedna žena,“ pokrčil rameny Vlasák.
Lidnaté Rybáře
Tržnice žije. Je však jen jedním z míst, kde o sebe s trochou nadsázky zakopávají tisíce lidí den co den. Takovým místem je například také třída T. G. Masaryka, nebo některá velká nákupní centra. A jsou to logicky i některé městské části. Nejlidnatější jsou Rybáře. Žije tam 3975 lidí na kilometr čtvereční.
„Je to masivní zástavbou, z velké části panelovými domy. V Rybářích jsou dvě ze čtyř největších karlovarských sídlišť - Růžový vrch a Čapkovská,“ připomíná mluvčí karlovarského magistrátu Jan Kopál.
Velkou hustotou lidí se mohou pochlubit i Drahovice. Přes dva tisíce šest set lidí na kilometr čtvereční. Naopak v městské části Karlovy Vary spolu s Tuhnicemi, kde ve skutečnosti žije víc než čtvrtina obyvatel krajského města, má hustotu zalidnění podstatně nižší. Jen 823 lidí na kilometr čtvereční.
