To není sen. To je florbalový bronz
Do sportovních dějin Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech se bronzovým písmem zapsala parta studentů. Vybojovala vynikající třetí místo na republikovém finále ve florbale středních škol. Na palubovku v Jedovnici u Brna klatovští florbalisté nastupovali jako outsideři. Ovšem záhy ostatní účastníci zjistili, že s týmem z Pošumaví musí počítat. Nejednoho zaskočili. „Je to fantazie. Bronz z republiky,“ má ještě dnes obrovskou radost tělocvikář klatovského gymnázia Richard Ekert, trenér bronzových medailistů. „Jsem rád, že jsem měl čest být s touhle skvělou partou kluků, kteří šli do všeho s obrovskou chutí, odhodláním a nasazením. I pro mně to byl úžasný zážitek,“ říká padesátiletý učitel.
Jeho tým si brzy nejen svými výkony, ale i vystupováním získal velké sympatie všech. „Kluci byli miláčky publika,“ chlubí se. Ovšem cesta k bronzu nebyla lehká. „Vždyť ve finále se utkalo šest nejlepších kolektivů z celé republiky. Byl to kvalitní florbal, jehož základem byla propracovaná obrana. Také proto nepadalo moc gólů, většina zápasů končila fotbalovými a těsnými výsledky,“ dodává. Jedinou výjimkou byl semifinálový duel v podání jeho svěřenců, kteří prohráli s pozdějšími absolutními vítězi z pražského postupického gymnázia 3:10.
„Tenhle tým byl o třídu výš než ostatní. Hráli za něj ligoví florbalisté a už předem bylo jasné, kdo bude Českou republiku reprezentovat na mistrovství světa,“ tvrdí Ekert. Bránu klatovského gymnázia na republikovém finále bedlivě střežil Jan Hořký. Naskočit do akce byl připravený náhradní gólman Ondřej Zelenka. V poli statečně bojovali Miroslav Kodýtek, Filip Blahník, Štěpán Reiniger, Vojtěch Opl, Adam Fišer, Jiří Hofman, Lukáš Motlík, Antonín Kurc, Pavel Rajal, Radek Černý, Martin Melichar a Jan Smolař. „Byla to parádní kolektivní práce. Celé výpravy,“ brání se hodnocení individuálních výkonů tělocvikář Richard Ekert. Ten ale po chvilce přece jen zmíní jedno jméno. „Kluci byli vynikající partou. A duší toho skvělého týmu byl Miroslav Kodýtek. Ten kluky dokázal neuvěřitelně vyhecovat a držet je pohromadě,“ vyzdvihuje. „To ne, všichni makali a všichni jsme chtěli to samé, být co nejlepší,“ brání se skromně chvále student sexty klatovského gymnázia. „Byl to úžasný turnaj. I když jsme byli po prohře v semifinále, kdy jsme si zavřeli vrátka do bitvy o zlato, hodně smutní, všechno jsme si vynahradili v souboji o bronz,“ říká Kodýtek.
„Byly to ale neskutečné nervy,“ připomíná florbalový obránce. Klatovský tým porazil soka z Trutnova až v nájezdech. „Honza Hořký soupeře vychytal. Já měl jít na nájezd jako třetí, ale protože oba naši kluci přede mnou proměnili, na mě už nedošlo. Ale vůbec mi to nevadilo. Bylo to doma a já byl šťastný. My všichni. Sesypali jsme se na sebe a radovali se,“ vrací se k rozhodujícímu okamžiku šestnáctiletý student. I když ve florbale válí, je pro něj tato stále populárnější hra pouze doplňkovým sportem. „S florbalem jsem zažil úžasné chvíle. Mám ho rád. Ale moje srdce patří hokeji,“ tvrdí útočník ligového staršího dorostu HC Klatovy.
