Točila jsem Lidice
Ve filmu jsem nikdy nehrála. Tedy nepočítám-li pár trapných okamžiků, když jsem se křečovitě zubila do objektivu kamery na různých rodinných oslavách.
Proto jsem se na natáčení jedné z největších davových scén – rekonstrukci první tryzny za zničené Lidice, těšila. Přestože od původní události uběhlo už pětašedesát let a na filmování dorazilo podstatně méně lidí než ve skutečnosti, vážnost a úcta byly před kamerami téměř hmatatelné.
Tragický osud Lidic zůstal obtisknutý ve vzduchu. Stačilo zavřít oči a viděla jsem všechno. Projev prezidenta Edvarda Beneše, návrat lidických žen, které přežily nacistické běsnění, a také bolest v jejich tvářích, když zjistily, že už se nemají kam vrátit.
