Topografové věštili vlak!

My, kluci a holky z ulice, co spolu mluvíme, říkáme někdy, že jsme z Bedřichova. Jindy říkáme, že jsme z Bukovna. Naše ulice je na kraji Jihlavy, Bedřichov je už dnes uvnitř Jihlavy a z Bukovna zbyl nápis na mapě, o kterém málokdo ví, kam přesně patří.

Dneska se Bukovnu říká Lesnov a bývala to osada, která patřila k Bedřichovu. Zatímco Jihlava patřila tradičně na Moravu, Bedřichov už byl v Čechách. Dělicí čarou byla dnešní Sokolovská ulice a tam, kde se dnes v bývalém Bedřichově říká Na Točně, tam stála v rakousko-uherských dobách celnice. No, představuju si, že to byla celnice ve stylu podobném podniku z pohádky Tři veteráni. Kde není ostnatý drát, k čemu celník? Nedávno jsem měl rozhovor s Václavem Jehličkou o paradoxech, které s sebou přináší členění země na menší země. A článek „Poděbaby, Zbinohy, Pobikozly vs. Rozkoš, Veselý Žďár a Nový Svět“ je o něčem podobném: o originálních názvech míst a obcí.

Mimochodem, objevil jsem záhadu: na staré c. k. vojenské mapě, dokončené údajně v roce 1852, je zakreslená se vší parádou v Jihlavě železnice, která byla (údajně) dostavěna až v roce 1887. Firma Rakouská severozápadní dráha, která tu železnici vybudovala, vznikla v roce 1869. Fakt SORRY, ale máme si myslet, že do té mapy železnici nakreslili pro jistotu o osmnáct let dřív?

Mapy nás prostě někdy trochu balamutí. Je to proto, že co se názvů týče, vznikají mapy skutečně pomalu. Pokud se nějaké části vaší vesnice začalo za husitských válek říkat Žižkovo lože, můžete si být jisti, že do map se dostal ten název už za mládí Františka Josefa I. a vydržel tam dodnes. Ačkoli dnes už na místě toho Žižkova lože neleží vojevůdce s jedním okem, ale průmyslová zóna, což může působit nepatřičně. Pokud se vám tedy podaří dostat do oficiální mapy nějaký nový místní název, můžete si gratulovat. Vytvořili jste něco opravdu velmi trvanlivého.