Tři roky čekal na šanci. Využil ji?

Hráči odcházejí a přicházejí. Trenéři se střídají. Jen Zdeněk Křížek zůstává. Už je to pátý rok, co dnes osmadvacetiletý brankář přišel do prvoligového kádru fotbalistů Dynama České Budějovice, a už je to stejná doba, co trpělivě čeká na svoji šanci a s výjimkou jednoho jara kryje záda svým kolegům.
„Mám devatenáct startů a šest nul v první lize,“ usmívá se Křížek. K úsměvu má důvod. V základní sestavě totiž odchytal poslední dva duely uplynulého ročníku.
Dvě utkání? No a co? Může se to zdát malicherné, pro Křížka to ale dost znamená. Když nastupoval v základní sestavě proti Olomouci, v nejvyšší soutěži si zachytal po třech letech. Svůj poslední start si pamatuje přesně. Byla čtyři kola před koncem sezony 2007/2008, když odchytal za zraněného Pavla Kučeru čtyři utkání. Porážka 0:2 v Ostravě byla tím posledním.
A pak následoval trénink, přípravná střetnutí a v sezoně odchytané zápasy za béčko. Možnost naskočit do nejvyšší soutěže nepřicházela a Křížek musel být trpělivý. Nejvíc asi letos na podzim, když klub angažoval třetího brankáře Jaroslava Belaně, který začal dostávat příležitost právě místo něj.
„Tohle bylo jedno z období, kdy jsem měl všelijaké pocity,“ prozrazuje. V té době se mu ozval Písek, jestli by nechtěl jít tam, a Křížek přiznal, že odejít chtěl. Nakonec k tomu ale nedošlo. „V té době bylo nejdůležitější, že jsem se na to nevykašlal. To by mi nic nepřineslo,“ říká.
V zimě prodloužil smlouvu na dva a půl roku. Co bude dál? „Rozhodně bych se do branky chtěl dostat víc. Jinak bych se asi musel začít porozhlížet po možnostech, kde bych na sebe mohl upozornit,“ dodává.
Asi nejlepší období své dosavadní kariéry zažil na jaře 2007. Po odchodu Filipka měl prostor. I když nezačal slavně a dostal pět gólů v Brně, v dalších dvou duelech vychytal nulu. Na jaře podával solidní výkony, ale na podzim už byl zase dvojkou za Pavlem Kučerou, kterému kryje záda dodnes.
„Když je člověk dvojka, musí dělat všechno, jako by byl první gólman. Nikdy neví, kdy ten první vypadne třeba na měsíc,“ popisuje. A když je jednička, rozhoduje hlavně sebevědomí. Sám na sobě poznal, že když šel do brány potřetí v lize, už nebyl tak nervózní. „S tím pak přijdou i výkony,“ ujišťuje. Jenže stabilní místo zatím nemá. Chodí chytat za B-tým ve třetí lize, což je podle něj slušná průprava. Ovšem natrvalo tam zůstat nechce. V minulém týdnu mu začala další příprava, čekal ho nový trenér a možná přijde i nová šance. „Jsem na to zvědavý. Ze závěru ligy mám dobrý pocit a snad se moje výkony líbily,“ uzavírá.