Říkají mu různě, většinou ale ošklivě. Krabice od bot, panelák v centru Varů nebo vřed, který zničil lázeňské centrum. Přesto se objevuje na pohlednicích i ve všech propagačních materiálech Karlových Varů. Hotel Thermal, centrum mezinárodního filmového festivalu, je už takový. Kontroverzní. Pro jedny betonový zloun, pro jiné symbol moderního města. „Je jednou z dominant Varů,“ uvědomuje si například Jakub Jiruška. Zároveň ale dodává, že mu Thermal připomíná minulý režim.
Hotel červených křesel
Celý palác uvnitř zatím skutečně ještě pořád něčím připomíná Husákovu éru. Lidé jsou jiní, také část hotelu prošla v uplynulých letech rekonstrukcí, ale doba otisknutá do interiéru či nábytku je snadno čitelná.
Například v restauracích Tulip nebo Rose, do kterých kdysi docházeli hosté podle toho, jestli do Varů přijeli z Československa nebo ze zahraničí. „Lampy jsou původní,“ ukazuje manažerka hotelu Jana Lukešová do míst nad stoly se strávníky, „jsou tady od úplného začátku.“
A protože retro právě letí, Thermal tyto prvky i propaguje. Na webu hotelu například vypichuje, že Tulip je zařízený ve stylu sedmdesátých let.
Asi nejproslulejším symbolem Thermalu jsou jeho červená křesla, potažená koženkou. Hoteloví hosté je znají ve dvou velikostech. Sednout si na ně mohou například ve foyer, ale i na některých patrech. Avšak jako by jich dnes v Thermalu viděli méně než před třiceti lety.
„Mají nějakou životnost a pomalu začínají dosluhovat. Čas od času se nějaké rozbije, takže je musíme opravovat. Ale určitě si je necháme,“ vysvětluje Lukešová.
Hotelu se už ozval zájemce, který chtěl stárnoucí sedadla koupit. Thermal jeho nabídku odmítl. Třeba už jen proto, že na nich trvají pořadatelé mezinárodního festivalu.
Dnes již kultovní křesla jsou dílem architektů Thermalu, manželů Věry a Vladimíra Machoninových.
„Tehdy jsme sháněli velmi dobré čalounění, protože na něm záleželo,“ vzpomíná na zrod křesel Věra Machoninová. „Naštěstí v šedesátých letech ještě byla řemesla na vysoké úrovni. Řemeslníci byli lidé z první republiky, a proto s nimi byla radost spolupracovat.“
Právě architektka Thermalu Věra Machoninová je majitelkou autorských práv na interiér hotelu. A z tohoto titulu proti změnám uvnitř Thermalu v devadesátých letech ostře vystupovala. S tehdejším vedením hotelu se dokonce soudila. U jednoho soudu vyhrála, u druhého nikoliv.
Čas ale nikdo nezastaví a hotel se zevnitř přece jen mění. Nové jsou nejen rychlejší výtahy, ale také balneo. Thermal ho otevřel loni v létě. „Balneo chceme ještě rozšířit. Při plném hotelu kapacita nestačí,“ dodává Lukešová.
Dlouhých třináct let
Historie Thermalu fakticky sahá do roku 1964. Úřady tehdy vypsaly architektonickou soutěž na lázeňský hotel s velkou kapacitou a zázemím pro filmový festival. Jedenáctičlenné porotě se do rukou dostalo na sedmdesát návrhů, vybrali nápad manželů Věry a Vladimíra Machoninových.
„Potřebovali jsme sehnat práci, abychom nemuseli dělat paneláky,“ směje se Věra Machoninová. S manželem tehdy právě zvítězili i v soutěži o podobu kulturního domu v Jihlavě a nová výzva ze západu Čech se jim líbila.
„Soutěžní návrh jsme připravovali dva měsíce po nocích a o víkendech,“ říká.
O tři roky později už se území na pravém břehu Teplé začalo pro giganta připravovat. Bouráním skvostné budovy od Komenského školy po secesní vinárnu před lázeňským domem I. P. Pavlova.
„Každému ctiteli památek byla tahle výšková budova trnem v oku,“ pamatuje si Ladislav Nykl. Tenkrát se s kamarády chodil dívat dírami v plotě na rostoucí stavbu. „Dělníci hráli karty a drahé dlaždičky házeli do řeky jako žabky,“ dodává.
Stavba nakonec trvala jedenáct let. Jednou ji brzdil nedostatek peněz, jindy nedostatek materiálu.
„Říkalo se, že tam vždycky jeden dělník z nudy ohýbá hřebíky a druhý je narovnává. Z jedné strany budovy se stavělo a z druhé strany se už muselo opravovat,“ říká Nykl. Hotel otevřeli v roce 1977.
Škaredý či originální?
Thermal už navždy zůstane tématem různých diskusí, a to hlavně mezi místními. I když jsou na něj lidé ve Varech zvyklí, snad každý si k němu alespoň jednou řekl své.
„Bylo by fajn, kdyby se zvenčí převlékl do veselejší barvy. Určitě by mu to prospělo a v centru města by nebyl pěstí na oko,“ myslí si Tomáš Janota. Budovu totiž považuje za ošklivou. „Její retro interiér má ale něco do sebe. Jako by se tam zastavil čas,“ vypozoroval Janota.
Kontroverzní pověst dnes jediného státního hotelu v Karlových Varech vnímají i někteří turisté. A právě to je na Thermalu přitahuje.
„Jedni klienti, které jsem vezla, ho chtěli vidět. Že prý se o něm traduje, že je to nejošklivější budova v centru Varů. Od té doby jsem to používala při výkladu,“ směje se kočí Iveta Krejzová.
Václav Čepelák je ale ke třiatřicet let starému paláci u Teplé méně kritický. „Vím, že lidi na Thermal často nadávají. Ale mně nevadí. Ovšem mohl by být upravený a opravený. Aspoň ta dlažba před Thermalem, kdyby nějak vypadala,“ říká.
Naproti tomu Erich Meisl považuje Thermal za moderní stavbu, která bude příštím generacím připomínat naši dobu. „Vary si pamatuju už jen s Thermalem. Podle mého není obzvlášť škaredý,“ uzavírá.
