Sport byl oblíbený za každého režimu. I když měl nesrovnatelné podmínky.
Před rokem 1989 mezi sebou ve Strakonicích soupeřily dvě tělovýchovné jednoty - ČZ, pod tehdejšími Českými závody motocyklovými a Fezko pod stejnojmennou textilní továrnou. TJ ČZ měla osmnáct oddílů a přes dva tisíce členů, takže byla dokonce největší jednotou v celém Jihočeském kraji. Sportovce sdružoval Československý svaz tělesné výchovy a o samostatnosti se tělovýchovným jednotám ani nesnilo.
Ve Strakonicích přitahoval diváky hlavně divizní fotbal. „V ČZ nepřetržitě a několik sezon i ve Fezku. Druhou basketbalovou ligu hráli muži a ženy ČZ. Znamenitě si v první lize vedly i plavkyně Fezka. Plavci jen jednu sezonu. Pólisté hráli druhou ligu. V ligových soutěžích se drželi kuželkáři Fezka. V šedesátých letech slavila úspěch i česká házená. Ženy hrály první a muži druhou ligu,“ vzpomíná odborník na strakonický sport František Třeštík. Stoletá hokejová tradice
Hokeji je na Strakonicku 101 let. Ale až v roce 1978 se hráči dočkali umělé ledové plochy a o pět let déle jejího zastřešení.
Ve strakonickém hokeji začínal Václav Král nebo Roman Turek, který dokonce v roce 1999 přivezl do Strakonic ukázat Stanleyův pohár. Z původních oddílů TJ ČZ a Fezka zbyla po revoluci jen ČZ, která se v roce 1992 osamostatnila a přejmenovala na HC Strakonice.
V současné době jsou nejvýše basketbalistky - v první lize. Z méně masových sportů polisté a pólistky Fezka, které mají na kontě řadu mistrovských titulů. Fotbalisté byli tři sezony ve třetí lize a nyní bojují zase v divizi. Házenkáři a házenkářky jsou trvale ve druhých ligách. Ve špičce třetí ligy se drží stolní tenisté ČZ. Dlouhá léta byli ve druhé lize také hokejisté. Nyní hrají krajský přebor.
Sport má po revoluci mnohem lepší podmínky. Během uplynulých let vyrostly ve Strakonicích další sportovní haly. Poslední pro tenisty je před dokončením. Fotbalisté mají velice kvalitní umělý trávník.
V Písku se v osmdesátých letech sport dělil půl na půl na civilní a vojenské oddíly.
Civilní fotbalisté hráli střídavě v krajském přeboru a v divizi. Výborná byla hlavně mládež v dorostenecké lize. Civilní tenisté se dostali do krajského přeboru. Tradici měla i mládežnická házená, nohejbal nebo stolní tenis. Do roku 1993, kdy byly zrušeny vojenské sportovní oddíly, se v Písku hrál vojenský divizní fotbal.
Oblibě se těšil hlavně hokej. V Písku byl po Budějovicích druhý zimní stadion s umělým ledem v jižních Čechách. V osmdesátých letech tu začínala esa jako Stanislav Neckář a Jan Němeček. Jejich cesta vedla z Písku do Českých Budějovic a jako první Písečáci se dostali až do zámořské NHL. „Vychovali jsme dost dobrých hráčů. Tenkrát byli ale kluci zapálenější, měli jen ten hokej. Dnes mají počítače, různé kroužky. Tak polovina z týmu nedává hokeji tolik, kolik by si zasloužil,“ srovnává písecký trenér Václav Šrámek.
Také z vojenského nejvyššího hokeje vyšla řada budoucích reprezentantů. Hráči Dukly Písek hráli v jedné sezoně kvalifikaci o první celostátní ligu s Motorem České Budějovice. V současné době patří v Písku mezi nejpopulárnější sporty házená žen, která je v interlize a fotbal. Fotbalisté hrají druhou sezonu českou fotbalovou ligu.
Golf v Ketřanech
Po revoluci se začaly rozvíjet i další sporty. Vyhledávaným se stal v posledních letech například Prácheňský golfový klub v Kestřanech, kde se pořádají závody na různých úrovních.
Před rokem 1989 byly fabriky ke sportovcům daleko štědřejší. Rovněž i Okresní výbory ČSTV. Nebyla ale kvalitní sportoviště. Teď jsou taková zařízení, o kterých se nikomu ani nesnilo, ale nejsou peníze. Tělovýchovné jednoty se osamostatnily a počítají každou korunu. Podniky, až na výjimky, je už v podstatě nepodporují.
