Turné po pěti nádražích
Sedmička prošla všech pět ostravských nádraží a porovnala je. Zjistila například, že v nádražních halách v Ostravě už nenajdete jediného bezdomovce. Ale zároveň ani jeden záchod zadarmo.
„Ještě před rokem to tu bylo plné smradlavých bezdomovců, beze studu dělali potřebu v hale, tamhle za kytky,“ ukazuje prodavačka z kiosku na Hlavním nádraží Eva Jančová na prostor hned vedle sedaček, kde čekávají cestující, až jim pojede vlak.
České dráhy najaly ochranku, která dohlíží na pořádek. A očividně se jim to vyplácí. Během dvoudenního testu nepotkala Sedmička na nádražích jediného bezdomovce. „Kdo nemá jízdenku, musí pryč. Pokud nejde, volám policii,“ popisuje jednoduchý postup pracovník ochranky na Hlavním nádraží Rostislav Bobáček.
Občas pomoc policistů skutečně potřebuje. „Někteří bezdomovci jsou drzí, vyhrožují, rvou se,“ povídá Bobáček, jak těžké někdy bývá plnit úkol.
Drahoslava Pawlitová vlakem jezdí často a změny k lepšímu si všimla. „Bezdomovci a jim podobní dřív na Hlavním nádraží spávali a obtěžovali cestující, uměli být hodně dotěrní. Teď se to zlepšilo,“ říká.
Ostravská nádraží mají ještě jedno společné: kdo chce na záchod, může jedině s drobnými v kapse. Na dvou největších nádražích v Ostravě, na Hlavním a ve Svinově, stojí použití WC celou desetikorunu. Tři menší chtějí za stejnou službu po čtyřech korunách.
„Někteří bez řečí zaplatí, jiní si zanadávají, že prý ani v Praze není tak draho,“ vypráví Marie Papučíková, která se stará o záchodky na nádraží ve Svinově.
Za deset korun tu dostanete papír, mýdlo i papírový ručník. „Je to dost peněz, v Praze a v Brně chtějí na záchodech po pětikoruně. Navíc to tady není nic moc,“ hodnotí úroveň svinovských záchodků cestující David Neveselý.
Svinov vítězí
Přesto právě Svinov působí ze všech ostravských nádraží nejčistším a nejmodernějším dojmem. Prosklená vstupní hala přilepená k letité, ale hezky opravené budově, úhledné čekárny i nástupiště. Svinovské nádraží má šmrnc. „Je to tady útulné a žádní bezdomovci tady neobtěžují,“ popisuje cestující Adéla Pagáčová.
I její dospělý syn Zdeněk má nejradši Svinov. „Záchody jsou tady v pořádku, je tu bufet i hospoda, kde se vaří, taky nejrůznější stánky. Kdybych měl známkovat jako ve škole, dal bych dvojku. Jediné, co bych vytkl, je okolí nádraží. Kolem je smrad a binec. Až budou nové Svinovské mosty, bude to na jedničku,“ říká Zdeněk Pagáč.
Také Hlavní nádraží se pomalu mění. Čelní prosklená stěna dostala šedivý plášť s velkým modrým nápisem Ostrava. Uvnitř je ještě více stánků než ve Svinově. Kromě klasické trafiky, pekárny či bufetu jsou tu také dvě speciality: obchod se zdravou výživou a malá prodejna železničních modelů.
„Jsou to zmenšeniny originálů, modely pro sběratele. Chodí si pro ně železniční modeláři. Nejvíce jdou na odbyt lokomotivy a vagony, které teď jezdí na kolejích,“ vypráví prodavačka Hana Nováková.
Miroslav Šuba z Jistebníku si k ní přišel pro umělé ministromy, které budou dělat atmosféru vlakům projíždějícím jeho obývákem. „Chodím tu rád. Pro mě to už není koníček, ale pořádný kůň,“ říká Šuba.
Nádraží Ostrava-střed působí po návštěvě Svinova a Hlavního tak trochu jako miniatura. Nicméně docela čistá, útulná a pohledná. Je tu mnohem méně lidí, jeden kávomat, jedna trafika a bufet. A jedna pokladní, která prodává lístky. „Většinou ty dámy bývají dost protivné,“ popisuje suše vysokoškolačka Sabina Karasová. Na druhou stranu chválí, že nádraží v centru je čisté a je z něj blízko do obchodu. „Když mi ujede vlak, skočím si nakoupit,“ dodává.
Čisto a útulno je taky na nádraží v Ostravě-Kunčicích. To má nový moderní šedo-červeno-oranžový kabát. „Moc se mi teď líbí,“ chválí maminka dvou kluků Zuzana Vavrečková.
Jen cestujících by podle prodavačky z nádražního kiosku Zuzany Bubíkové mohlo být víc. „Zavíráme před půl třetí, když odjedou lidé z Mittalu. Pak už to nemá smysl, přišli by dva tři lidé,“ říká.
Stejně osiřele a k tomu ještě ošuntěle působí nádraží ve Vítkovicích. Uvědomuje si to i Eva Snohová, majitelka zdejšího krámku s květinami. „Bývalo to krásné nádraží, ale postupně upadá. Co mě tu drží? Jsem zpátečník, kolikrát jsem si říkala, že půjdu jinam, že by to bylo praktičtější. Ale jsem ráda mezi lidmi, co bych dělala sama doma. A těší mě, že dělám lidem radost,“ přemýšlí.
„Aspoň že ti opilci, co tu dělali ostudu, jsou pryč,“ dodává. Přes prosklenou stěnu vidíme tři muže s lahvovými pivy v ruce. Postávají a popíjejí teď venku. Je tam úplně stejně zima jako uvnitř v hale.
