Navzdory svým literárním kvalitám tato kontroverzní kniha však vyvolala v Alžírsku zároveň i fatwu na autora, neboť odmítá ve svém díle jakékoli náboženství. To je pro něj „jakousi hromadnou dopravou, kterou nepoužívám. Rád zajdu za Bohem pěšky, je-li třeba, ale ne organizovanou cestou“. Zároveň popisuje nejednu absurditu okolního světa, což vyvolalo veřejné pobouření v islámsky ortodoxních kruzích.
Daúd ve svém románu jakoby navazuje na Camusova Cizince. Diskutuje s imaginárním vrahem, jenž zabil bezejmenného Araba na pláži v Alžíru v létě 1942. Staví se do role jeho mladšího bratra, který je smrtí a matčiným smutkem poznamenán. Touží po pomstě a rozhodl se vše popsat svými slovy.
Bratr by mohl být svatý, uvažuje, kdyby mu dal autor jméno, jakékoli. Jenomže kdyby ano, stal by se z bratra pro vraha problém svědomí; člověka nezabiješ tak snadno, když mu dáš jméno, soudí.
Události se odehrávají v době končícího kolonialismu a prvních dnů nezávislosti, kdy byla smrt často bezdůvodná a nečekaná. Kvůli perspektivě děcka, jež se ocitá tváří v tvář nezměrnosti zločinu, stává se smrt noční můrou, která mu i v dospělosti znemožní prožít lásku a schopnost milovat.
Kultivovaně napsaná kniha ve skvělém překladu Alexandry Pflimpflové přibližuje arabský svět nikoli jako svět anonymního davu náboženských fanatiků, ale jako jedinců se jménem a vlastním pohledem na život. Román se vyznačuje hlubokou lidskostí a rozšiřuje obzory těm, kteří chtějí poznat rozdílnost národa odlišného smýšlení, jiné pleti i kultury.
Kámel Daúd: Mersault, přešetření
Nakladatelství: Odeon, 2015
Překlad: Alexandra Pflimpflová
Hodnocení: 90 %
