U dobré myšlenky se dobře se rozmyslete
Restaurace U dobré myšlenky existuje již hezkých pár let. Nachází se na rohu Podskalské a Trojické ulice, poblíž Palackého náměstí.
Testovací tým se tam vypravil na přání čtenářky týdeníku Sedmička, která poukazovala na velmi špatnou úroveň tamní gastronomie. Bohužel má pravdu. Navíc nezůstalo jen u toho.
Hlavní devizou celého podniku je jeho členitost. Hosté si mohou vybrat, jestli se usadí v některém ze salonků, stavebně odděleném nekuřáckém prostoru, nebo zůstanou ve vstupní místnosti, kde je i masivní bar.
Vadou na kráse celého podniku je ale nevkusně zvolený inventář v kombinaci s oranžovou barvou stěn a špatným osvětlením. „Vypadá to tu, jako kdyby někde zkrachovala rakouská hospoda se selským nábytkem a majitel U dobré myšlenky to odkoupil. Nedokážu styl této hospody nikam zařadit,“ podivoval se expert na gastronomii a srdce testovacího týmu Jakub Řičica.
Nevhodně zvolený interiér může být přece jen otázkou vkusu každého z nás. Jistě, podle toho nelze soudit úroveň gastronomie. Ovšem v momentě, kdy se testovacímu týmu představila obsluha, začal Řičica pochybovat o kvalitě restaurace.
Obsluha se nepřetrhne
Mezi každým úkonem nastávaly dlouhé pauzy. Obsluha sice testovací tým mile pozdravila a pohotově usadila, poté pro ni ale na dlouhou dobu přestali noví hosté existovat.
„Objednávky nápojů jsme se kvůli špatnému systému obsluhy dočkali až za čtvrt hodiny. Nechápu, proč jsme hned nedostali menu. Je přece zřejmé, že když se host usadí, čeká na to, aby si mohl objednat,“ radí obsluze Jakub Řičica.
Dlouhé čekání na každou maličkost bylo úmorné. „Máme příliš hostů,“ omlouvala se obsluha poté, co se Řičica zeptal na stav své objednávky. Podnik byl v té chvíli zaplněný sotva z poloviny.
Tamní nabídka jídel a nápojů je podle Řičici šikovně sestavená. „Sice tu není nic, co by mě vyloženě zaujalo, přesto se mi líbí jednoduchost a rozmanitost nabízených pokrmů. Host si může poměrně rychle vybrat,“ liboval si Řičica.
V případě ukrajinského boršče se zakysankou, který si Řičica objednal jako první, to dokonce vypadalo, že gastronomická část podnik spasí.
„Chuťově bylo vše v absolutním pořádku. Správně byla v polévce hodně cítit červená řepa a celkově měla správnou hustotu i poměr potřebných ingrediencí,“ chválil polévku Řičica.
Přepálený rumpsteak
Bohužel hlavní chod, středně propečený rumpsteak z argentinské roštěné s bramborovými medailonky a omáčkou z lesních hub, byl přesným opakem polévky. Nejdražší pokrm na jídelním lístku by měl být chloubou kuchaře. Obsluha si jej ale nakonec ani nedovolila naúčtovat.
„Omáčku nechám stranou, nenadchla mě, ani nezklamala. To samé mohu říci i o bramborových medailoncích. V případě rumpsteaku šlo ale vyloženě o obrovský přehmat. Místo toho, aby byl středně propečený, byl doslova propálený a vysušený. Navíc naprosto bez chuti. Tohle byla ostuda, za kterou by člověk neměl platit ani korunu,“ stěžoval si Řičica obsluze.
Nad kuchařovy síly se nakonec ukázal být i jednoduchý dezert – trhanec s lesními plody. To je v podstatě natrhaná palačinka.
„Doba přípravy trhance je asi tak pět minut. My jsme čekali téměř půl hodiny. Chuťově je to podle mě v pořádku, ale trhanec je od slova trhat, tak nechápu, proč to kuchař nařezal nožem,“ neskrýval rozčarování nad kuchařovým „uměním“ Řičica.
U dobré myšlenky je typickou ukázkou zbytečného podniku, který těží z dobrého umístění.
