Nepřehlédnutelná restaurace U Růžového sadu je na rohu Mánesovy a Slavíkovy ulice na Vinohradech. Sezonní zahrádka před restaurací má styl, uvnitř se však zastavil čas.
Testovací tým týdeníku Sedmička se tam vypravil na přání čtenářů.
Inventář podniku působí dojmem restaurace z předlistopadové éry. Dřevěné obložení stěn, několikrát oživené novým nátěrem, dost možná onu dobu pamatuje. Jestliže tam restaurace byla před dvaceti nebo dokonce třiceti lety, je velmi pravděpodobné, že řada materiálů je původních.
Nekonečné menu
„Není tu nic, co by mě zaskočilo. Možná nejpřekvapivější pro mě je to, kolik podobných podniků v Praze je. Člověk je od sebe těžko odliší, všechny vypadají naprosto stejně hrozně,“ komentoval interiér kulinářský expert Jakub Řičica, zatímco pročítal nekonečné menu.
Podle něj počet položek v jídelním lístku výrazně překračuje únosnou normu. „Některé podniky bohužel stále věří, že čím více jídel, tím spokojenější zákazník,“ podotkl Řičica.
Testovací tým si objednal dva předkrmy. „Restaurace U Růžového sadu má tendenci vypadat jako klasická česká hospoda, tak proč nezkusit klasické české chuťovky,“ vysvětlil Řičica výběr marinovaného hermelínu s feferonkou a zavináče se zelím.
Rychlým servírováním předkrmů obsluha zabodovala. Jen jí chyběl úsměv. Marinovaný hermelín byl vynikající, zavináč nenadchl.
„Bylo vidět, že v případě hermelínu nejde o nějakého chudáka vytaženého čerstvě z lednice, ale o pořádně uleželý kousek. Musím pochválit kuchaře, že si nedovolí servírovat neuleželý sýr. Zavináč byl standardní, s tím se žádné zázraky dělat nedají,“ hodnotil Řičica.
Nedosmažený řízek
Také v případě hlavního chodu přišla na řadu tradiční česká kuchyně, a to smažený kuřecí řízek s vařenými brambory.
Obsluha restaurace byla opět rychlá. Ale zase jí chyběl jakýkoli další kontakt s hosty. Testovací tým se například několikrát marně pokoušel zjistit nějaké podrobnosti o jídle, které si objednal.
Řízek s brambory zaplnil celý talíř. Řičica nejprve chválil výborné brambory s tím, že uvařit je správně, je těžké. Záleží podle něj i na odrůdě. U Růžového sadu se to kuchaři povedlo. V momentě, kdy Řičica zařízl do řízku, bylo nadšení pryč.
„To je paradox. Jestli existuje něco, s čím mívají problém i v luxusnějších podnicích, pak to jsou vařené brambory. A tady klobouk dolů. Zato řízek s klidem vrátím. Za prvé není dosmažený a za druhé je na něm nepřiměřené množství trojobalu, který z něj opadává,“ komentoval kuchařovo snažení Řičica.
Při výběru dezertu padla volba na palačinku se zmrzlinou, ovocem a šlehačkou. A přišlo další zklamání. Nevýrazná chuť.
„Co šlo, to bylo z konzervy. Přitom v létě se dá udělat báječná palačinka z čerstvého ovoce. Mám ale pocit, že tady se s něčím jen tak mazlit nebudou,“ řekl Řičica.
V restauraci U Růžového sadu hraje hlavní roli pivo, něco k jídlu je spíše okrajovou záležitostí.
