U většiny mlýnů už kola neklapou

Na řece Otavě a Blanici stávaly desítky mlýnů. Některé zanikly úplně, jiné dnes vyrábějí elektřinu.

Je zřejmě jedním z posledních žijících mlynářů. Pětaosmdesátiletý Jan Mostecký se vyučil v zámeckém mlýně ve Strakonicích. „Bylo to pěkné řemeslo. Pracoval tam pan otec, stárek, mládek a případně i učedník. Když bylo hodně práce, mlelo se pořád. Stárek ve dne, mládek v noci,“ vzpomíná mlynář. Obilí přiváželi hospodáři z okolí a mouka na chleba byla pro celou jejich rodinu živobytím. V Mosteckém mlýně u Vodňan už nemelou. Vyměnili Francisovu turbínu za Kaplanovu a vyrábí elektřinu. Stejně jako v dalších mlýnech na Blanici a Otavě.

1. Mostecký mlýn

Stojí u mostu, který na původní cestě z Vodňan do Písku překlenoval řeku Blanici. Z toho vychází i jeho název. Nejstarší zápis o Mosteckém mlýně v městských knihách pochází už z roku 1491. Mlýnské kolo, které se točilo naposledy v osmnáctém století, nahradila turbína. V třiapadesátém roce stroje utichly a objekt znárodnili komunisté.
Dnes je v něm muzeum mlynářského řemesla a Jan Mostecký je rád, že i přes svůj věk po něm může jeho návštěvníky provázet a vyprávět, jak to ve mlýně kdysi chodilo, co a jak se mlelo a k čemu který stroj sloužil. „Stroje sice fungují, ale raději je nespouštím. Bylo by to nebezpečné. U Kulánků kdysi přišel mlynář o čtyři prsty. Dostaly se mu do válců,“ vypráví Jan Mostecký. Ani v pětaosmdesáti letech mu nedělá problém vyběhnout schody do druhého patra bez zadýchání.

2. Loucký mlýn

Loucký mlýn dědili u Korittů z generace na generaci. Dodnes všechny stroje a zařízení vypadají, jako by je někdo vypnul teprve nedávno. I tam ale zasáhl režim a v roce 1954 výrobu zastavil. Před dvaašedesáti lety poháněla mlecí stroje Francisova turbína. Teď ji vyměnil František Dobeš za Kaplanovu a místo mouky vyrábí elektřinu. Jako nový majitel si koupí mlýna splnil sen mít vodní elektrárnu. Zachovalé zařízení mlýna chce zpřístupnit lidem, protože názvy jako mlecí stolice, objemová čistička, reforma, porculánka, sortýr nebo korečkový výtah málokomu co říkají. „Proto mlýn postupně opravuju a příští rok ho otevřu,“ plánuje Dobeš.

3. Benešovský mlýn

U Benešovského mlýna u Heřmaně se stále ještě otáčí lopatkové vodní kolo. Připomíná vodní mlýnky, které stavěli na potoce dědečkové a pradědečkové. Jeho historie začíná v osmnáctém století. V roce 1885 se na mlýn přiženil Josef Martínek, který si po smrti své ženy vzal vdovu Annu Krškovou. Matku režiséra, spisovatele a scénáristy Václava Kršky. V osmapadesátém roce ho prodal manželům Filipovým. „V sedmdesátých letech mlýn koupili odboráři z Elektropřístroje Písek na rekreaci. V současné době je majitelem Kovo Schneider Electric a rekreační zařízení funguje celoročně,“ líčí starosta obce Heřmaň Jaroslav Bečvář. Na Blanici stály desítky mlýnů. Na Vodňansku jedenáct, na Písecku zhruba šest. Mlýny byly také přímo ve městech. Ve Vodňanech tři, v Písku dokonce sedm. V Písku měli od roku 1674 mlynáři samostatný cech mlynářský. „Neodmyslitelnou součástí všech mlýnů byli i vysloužilí mlynářští tovaryši, kterým se říkalo krajánci. Cestovali od mlýna k mlýnu, přinášeli zprávy z okolí a ve mlýně příležitostně vypomáhali,“ popisuje autor knihy Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem Jiří Fröhlich. Na Otavě kolem Písku byly nejznámější mlýny Topinkův, Herinkův, Smetiprach nebo Tlučkův. V šedesátých letech mnoho mlýnů zmizelo kvůli stavbě Orlické přehrady.