Učí mluvit redaktory v televizi

Redaktorka v televizních zprávách už má dobrou výslovnost. Přesně intonuje a tempo řeči není přepálené.
Za zlepšením, které je na první pohled vidět, stojí on a jeho práce. Osmatřicetiletý Alex Röhrich učí redaktory i moderátory, kteří vystupují v televizi, správně mluvit.
„Pracujeme s intonací, dynamikou a hlasem celkově. Zaměřujeme se na to, jak se mají připravené texty číst, aby to odpovídalo českým normám a zásadám, a aby to diváka dokázalo zaujmout,“ popisuje práci s televizními novináři Röhrich.
Už třetím rokem pracuje také se studenty na Technické univerzitě v Liberci. I tady je jeho hlavním předmětem kultura mluveného projevu.
Sympatický a oblíbený pedagog a hlasový lektor má za sebou neobvyklý životní příběh. Narodil se jako Alice Röhrichová. Jako dívka vyrostl, vystudoval vysokou školu a jako mladá žena ještě začal učit na katedře žurnalistiky na fakultě sociálních věd v Praze.

Mužské rodné číslo

Na začátku jednoho akademického roku pak ale studentům vysvětlil, že u něj v průběhu roku dojde ke změně pohlaví. Že už nebude ženou, ale mužem. „Vyvrcholilo to operací před deseti lety. Od té doby jsem dostal mužské rodné číslo a novou občanku a teď je všechno v pořádku,“ říká.
Se svými současnými studenty o tom už nemluví. „Pokud by se na to ptali, tak s tím nemám problém. Na druhou stranu mi přijde, že to není důležité pro ně nebo pro to, co já učím.“
Na univerzitu do Liberce doporučil Alexe Röhricha profesor Karel Šebesta, který tu už na fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické působil a který vedl Röhrichovu závěrečnou práci na postgraduálním studiu.
„Tady v Liberci vznikal modul, který se zabýval žurnalistikou, marketingem a PR. A profesor Šebesta mi nabídl, zda bych tady nechtěl vzít částečný úvazek. Protože jsem se v té době zrovna přestěhoval do Smržovky, tak jsem si řekl, že by to bylo výborné zpestření mojí práce a rozhodl jsem se, že to vezmu. Nakonec z částečného úvazku je plný úvazek,“ vysvětluje Röhrich.
Ještě donedávna pracoval jako hlasový lektor v České televizi. Dostával na starosti redaktory, kteří sem přicházeli nově. „Dneska třeba můžete vidět parlamentní zpravodajku Olgu Málkovou, která nikdy předtím v televizi nepracovala. Tak jsme spolu každý týden minimálně hodinu dělali hlasová cvičení,“ popisuje Röhrich svoji práci ve veřejnoprávní televizi. Po angažmá v ČT teď pomáhá novinářům ze zpravodajské stanice Z1. „Na určité pravidelné hodiny mi posílají adepty, u kterých chtějí, aby se u nich řečová kultura zlepšila,“ říká hlasový lektor.

V televizi se jen čte

Je to rozdíl učit redaktory v televizi a studenty v Liberci? „Liší se to v zásadě v tom, že v televizích jde o čtení. Ten text, který si redaktor připravuje, je napsaný a on ho „jenom čte“. Zatímco kultura mluveného projevu na liberecké univerzitě se týká všech profesionálních projevů, které jejich mluvčí říkají i zpaměti. A to je ten rozdíl,“ zmiňuje Röhrich.
Když se připravuje se studenty v Liberci na jejich závěrečný projev, prochází s nimi různá cvičení a jedním z nich je také moderátorské nebo redaktorské čtení. „Z větší části se ale věnujeme i teoretické oblasti, výslovnosti nebo tomu, jak je to se spisovnou češtinou a jejím užíváním, což s televizními redaktory nedělám.“
Že by příprava studentů na pedagogické fakultě byla v něčem obtížnější, než třeba příprava studentů žurnalistiky v podstatě odmítá.
„Záleží na tom, z čeho budeme vycházet. Jestli a kdy se používá profesionální promluva. To není jenom novinářská promluva. To jsou i učitelé, úředníci, politici a cokoliv z toho můžou studenti jednou dělat. Zastávám názor, že každý, kdo opustí už střední školu, natož vysokou a vystuduje bohemistiku, by měl vědět, co to je profesionální projev a co čeština vyžaduje, aby byla profesionální,“ vysvětlil.
S manželkou a dvěma syny žije Alex Röhrich ve Smržovce v Jizerských horách.
„Koupili jsme tam starou secesní vilu z roku 1912. Dům jsme objevili na internetu a manželka se do něj hned zamilovala. Teď ho společně uvádíme zpátky do původního stavu,“ dodal.