Dula. Řecký název pro speciálně vyškolenou ženu, která je oporou nastávajícím matkám. Taková je i čtyřicetiletá Květa Cermanová. Léta pracovala ve zdravotnictví, ale chyběl jí osobní přístup k lidem. Proto se rozhodla pečovat o ně mimo nemocnice. Nyní provází matky při porodu. Nesupluje ale tatínky. Naopak i ty připravuje na úlohu rodiče.
Porodní asistentky rodí děti, vy duly rodíte matky?
Dá se to tak říct. Doprovázím ženu na cestě k mateřství. Porod nevedu, ale snažím se, aby byl co nejpříjemnější.
Dejme tomu, že jsem maminka, za dva měsíce rodím a ráda bych věděla, co mi můžete nabídnout?
Budu s vámi po dobu porodu. Můžu vás držet za ruku, masírovat, popisovat, co se děje a proč cítíte to, co cítíte. Někdy jen vytvářím pocit bezpečí. Maminka ví, že je s ní někdo, kdo si všimne, když něco není v pořádku. Bývám i mluvčí. Přijde doktor, vysvětluje, co se bude dít, odejde a žena se ptá, co že to říkal. Tak to přeložím do srozumitelné lidštiny. Pokud je u porodu partner, vysvětluji hodně i jemu. To muže uklidní a pak lépe může být ženě oporou.
Dulu lidé vnímají jako tu, která supluje partnera.
Lidé si myslí, že dula je vhodná, pokud partner k porodu nechce. Ale tatínka nemůžu nahradit. Jsou to dvě odlišné role. On je tam pro společné prožívání porodu, já jsem ten profík, který maminku opečovává. Myslím, že tatínek si porod „užívá“ lépe, když jsem tam. Neřeší věci okolo, je více v klidu, ví, co se se ženou děje.
Kolují o vás dulách drby?
Objevují se názory, že jsme alternativní, prapodivné báby. Něco jako šamanky. Že rodíme léčitelsky. Spousta maminek si také myslí, že jim zaručím, že budou rodit hladce. Nejste kouzelná paní, která zajistí bezproblémový porod?
Žádná kouzla a čarování. Používám masážní techniky, zajímám se o aromaterapii, a tak můžu použít nějaký olejíček. Ne však jako léčení, ale pro uvolnění, zmírnění bolestí.
Existovaly duly už dříve?
Původním názvem to byly douly. Otrokyně, které o své paní pečovaly v počátcích mateřství.
Jak vy jste přišla k dulování? Je možný tento výraz?
Spíš dulení. Mám dvě kamarádky, které byly spoluzakladatelkami Asociace dul a nadšeně mi líčily, jak může být dula u porodu užitečná.
Tak jste se šla učit také?
Ve spěchu jsem na poslední chvíli napsala motivační dopis a poslala ho s tím, že mě do kurzu asi nevezmou. Četla ho totiž i grafoložka a já čekala, že si bude myslet, že jsem trochu mimo. Dopis jsem psala po celodenní práci a neměla jsem pořádně ani čas ho po sobě přečíst. Ale vzali mě. Odjela jsem na školení a tam mě dulení strhlo. Měla jsem pocit, že tohle je to, co jsem celý život chtěla dělat. Nyní jsem i konzultantka, školím nové duly. Vedu také semináře, předporodní kurzy a jsem v etické komisi dul.
Proč jste odešla ze zdravotnictví?
Strašně mi chyběl osobní přístup v nemocnicích, což není vina zdravotníků, ale systému. Nemocnice jsou velké kolosy, člověk přijde a ztratí se ve změti žádanek. Řešíte výsledky, ne konkrétního člověka. To se ale těžko dá měnit.
Nevidíte žádnou cestu? Co menší nemocnice?
Ty by byly řešením. Jenže trend je v současné době opačný. Slučovat, šetřit. A to je škoda. Například loni se zavírala úžasná porodnice ve Frýdlantu právě kvůli tomu, že je malá. Přitom byla tak oblíbená, že tam jezdily rodit i maminky z daleka.
Dávají proto matky víc přednost porodům doma?
Určitě. Chtějí osobnější přístup. Ale u nás to není běžně dostupná péče. Je dost složité zajistit si k takovému porodu odborníka. Dobrým řešením by byly porodní domy, což jsou porodnická centra, kde pracují porodní asistentky. Jsou v těsné blízkosti porodnic a úžasně zařízené. Ženy si připadají jako by rodily doma. Jde o běžný druh péče v Rakousku, Německu, Anglii, jen u nás ne.
Zažila jste při dulení nějakou neobvyklou situaci?
Jednou v noci volal jeden tatínek, že asi rodí. Prý mají stahy po minutě. Přijela jsem k porodnici, oni chvilku po mně. Když jsem doběhla k autu, koukám, že miminko je už na půl cesty a volám tatínka, ať pro někoho běží. Vrátil se s tím, že nikoho nenašel, v takové byl panice. Ale to už bylo miminko na světě. Tak běžel znovu a přitáhl sestřičku z chirurgie a ta hned odešla pro porodní asistentky. Nakonec to celé byl moc hezký zážitek. Tahle maminka měla předchozí dva porody dost těžké, bála se, že se to zopakuje. I proto volila dulu. Pak odrodila rychlostí blesku a úplně přirozeně.
Jak byste si naplánovala ideální porod?
Důležitá by pro mě byla možnost svobodné volby, respekt ze strany personálu, spolurozhodování o všem, co se bude dít. Nejzásadnější je kontakt s miminkem. To, jestli by porod proběhl přirozeně, nebo císařským řezem už dnes nevnímám jako zásadní. Mám před ním pokoru a vím, že vše může být jinak, než si maminka vysnila. Což ale nemusí znamenat, že to bylo špatně.
