Zařízení označované zkratkou PCL z anglického „Passive Coherent Location“ pracuje, jak již název napovídá, na principu pasivní lokace. Systém tak lze nazvat pokračovatelem radiolokátoru Tamara.
Nespornou výhodou všech pasivních systémů radiolokace je skutečnost, že takové zařízení samo žádné radiové vlny nevysílá, jako to činí běžné vojenské i civilní radary. Ty totiž vysílají signál, jehož odraz poslouží k vyhodnocení polohy cíle. Takové řešení vyžaduje nemalé náklady a především patří mezi snadno odhalitelné. Z každého aktivního radaru tak činí cíl se známou polohou.
Oproti tomu PCL žádný signál nevysílá, jen poslouchá cizí signály a patří tak mezi nezjistitelné systémy. Vystačí si totiž jen s vlnami běžného komerčního vysílání rádií, které v prostoru vytváří jednolité elektromagnetické pole. Jakýkoliv pohybující se objekt takové pole narušuje a vytváří v něm drobné ruchy. A právě na ně se zaměřuje PCL, které tyto vady porovnává s původním vysílaným signálem a dokáže z nich vypočítat polohu cíle.
„Nejlepší je pro nás rocková muzika, při besedách s mnoha pomlkami musíme přejít na jiný vysílač,“ řekl novinářům generální ředitel Vladislav Hofman.
Žádné aktivní vysílání, relativní jednoduchost i malé rozměry zařízení z něj činí neskonale levnější řešení, než tomu je v případě aktivních radarů. Celý systém si vystačí jen s malou anténou, počítačem, reproduktory a odpovídajícím softwarovým vybavením. Nový druh radiolokátoru chce společnost nabídnout NATO.
Zařízení si poradí při dostatečném pokrytí poradí i s odhalením nízko letících helikoptér nebo velmi malých letadel, včetně větroňů a dálkově řiditelných letadel.
