Omlazovací kúra nezabírá ani na jedné frontě. Po nahrazení zkušených hráčů v zimní pauze mladými talenty body nepřicházely a zatím nepomohlo ani to, že omládl i hlavní trenér. Pod osmatřicetiletým René Wagnerem, který vystřídal v půlce dubna Karla Večeřu, tým prohrál další tři zápasy – v poháru s třetiligovou Kroměříží, v lize doma s Libercem a naposledy v Hradci Králové. Přestože vždy jen o gól, sestup je stále blíž a blíž. „Myslím na to na každém kroku,“ zoufá si bývalý kanonýr.
Fandové už se smiřují s možností, že Zbrojovka sestoupí. Co uděláte, abyste ještě oživili šanci na udržení? Zbývá pět kol, šance je. Na trénincích vidím, že na to tým má. Nervozita z boje o záchranu musí tým vybudit k nadstandardnímu výkonu. Krizi můžeme překonat jedině tvrdou disciplinovanou prací s mixem zábavných tréninků. Snažím se kluky zvednout fotbalově i morálně.
V lize jste druhý nejmladší trenér, čím nahrazujete chybějící zkušenosti? Nemyslím si, že když jsem dostal licenci, jsem hotový trenér. Musím se učit. Rozhoduji se na základě svých pocitů a hráčských zkušeností, snažím se do hráčů vcítit. Věřím, že to mužstvo vycítí a ocení. Se všemi jednám férově. Dva roky u dorostu v Brně, který jsem dostal na vrchol tabulky, mi potvrdily, že je to správná cesta. Jde o to seskládat tým do správné mozaiky a pak to musí fungovat.
Proč to teď nefunguje? Bohužel opakujeme stejné chyby. Často jsme roztažení po hřišti, obrana chybuje a útočníkům se nedaří.
Co jste dělal, když se vám jako útočníkovi nedařilo? Nesl jsem to těžce, na člověka to dolehne. Říkal jsem si, že si to nesmím nosit domů, ale nešlo to. Lidé si možná myslí, že mají hráči pohodový život, ale není to tak.
Je náročnější hrát, anebo trénovat? Na trenérské lavičce je to o dost těžší. Po zápase s Libercem jsem byl vyčerpaný. Chtěl jsem jít spát v devět večer, ale usnout tak, jako při trenérské premiéře se sedmnáctkou, se mi nepodařilo. Nervy pracují.
