Jsou to příběhy vepsané v mapách, černobílých cedulích na okrajích obce, v občanských průkazech nebo rodných listech. Zajímavá a zvláštní jména vesnic a obcí v okolí Jindřichova Hradce. Vyprávějí o málem utonulé hraběnce, deštivém počasí nebo tažení Napoleona Bonaparteho.
Bílá: šestadvacet domů s dvanácti obyvateli
Pro obec Bílá, která leží asi dva a půl kilometru na západ od Číměře, ani nelze použít výraz ves. Je to vesnička, kde na celkových šestadvacet domů připadá méně než polovina trvalých obyvatel. Pouhých dvanáct lidí.
„Původní název vesnice bylo německé složené slovo Weissbach, tedy Bílý Potok. Původně na něm stával veliký mlýn. Ten potok mi tady pod chalupou dodnes protéká,“ ukazuje pamětník František Jaroš.
V Bílé bydlí už pětapadesát let a mnohé z dějin vesnic si živě vybavuje. Vzpomíná, jak vesnici ještě před druhou světovou válkou její obyvatelé přejmenovali na Vyšpachy. To jméno jí zůstalo do šedesátých let. Až tehdy se podle Jaroše poprvé objevilo české pojmenování Bílá.
Březina: místo, kterému dominují rybníky
„Název obce Březina vznikl pravděpodobně podle místa založení. Kdysi tu byl vykácený březový les,“ popisuje březinský starosta Josef Mixa.
Založení vesnice, ve které dnes bříz roste už jenom pár, spadá do konce třináctého století. Původně si ji mezi sebe dělili Rožmberkové a páni z Hradce. Roku 1653 ji ke svému tehdejšímu statku na Červené Lhotě přikoupil Adam Pavel Slavata z Hradce, a Březina se tak stala obcí, spadající pod zlatou pětilistou růži.
Dnes se život z Březiny pomalu vytrácí. Ještě před sedmdesáti lety v ní žilo o pět set obyvatel více. Za nejtypičtější rys vesnice její dnešní obyvatelé pokládají šest kaskádovitě uspořádaných rybníků v centru, které podle nejlépe vyniknou při leteckém pohledu.
Dívčí Kopy: chlapů tu bývala menšina
Tři kilometry stranou od hlavní silnice, spojující Jindřichův Hradec a Pelhřimov, leží vesnička Dívčí Kopy. I přes její zajímavý název je ale ženského pohlaví jen menší polovina z necelých šedesáti obyvatel.
„Jak to jméno vzniklo? Je možné, že ho někdo odvodil od toho, že kdysi tu žilo o hodně víc ženských. Prý je to tak napsané v první listině o vesnici z první poloviny panáctého století. Nebo jsme možná jen lépe vyvinuté než ostatní Jihočešky,“ směje se dvaašedesátiletá rodačka Vlasta Peterková.
Dívčí Kopy, ležící 565 metrů nad mořem, lákají návštěvníky hlavně na lesy plné hub v blízkém okolí vesnice.
Sedlo: obcí prošel Jan Žižka i Napoleon
Podle obyvatel v lesích zapadlé obce Sedlo existují dvě možnosti vzniku jejího názvu. První z nich vychází z německého názvu pro jezdecký postroj, slova Sattel.
Druhá varianta má zase za to, že jméno vesnice vzniklo, protože se v místech dnešních domů a chalup kdysi sušívalo seno.
Sedlo se během minulých staletí stalo významným mezníkem a strategickým bodem v mapě pohraničí. V jedné z tamních chalup na svých taženích údajně nocoval Jan Žižka z Trocnova, jindy zase vesnici jako taktickou křižovatku při svých válečných taženích prý využil Napoleon Bonaparte.
Nová Včelnice: pro místní obyvatele jedině Etynk
Říčku Včelnici, protékající dnešním městem se stejným názvem, pojmenovali lidé na přelomu třináctého a čtrnáctého století podle knížecích včelích zahrad. V jejím údolí vznikla i vesnice a stejně nazvaná opevněná tvrz.
Pro historii obce byl přelomový rok 1649, kdy celé panství koupil španělský šlechtic Bartoloměj Paradys de la Saga. Jeho manželka Hypolity z Landronu nechala o třináct let později postavit kapli, do které přenesla přesnou kopii záračné sošky panny Marie z města zvaného Alt Oetingen. Tím podle historických zápisů chtěla vyjádřit poděkování Bohu za to, že se zachránila při velkých povodních. Pak podle místa původního uložení náboženské relikvie přejmenovala Včelnici na Nový Etynk.
Od té doby až do současnosti vesnici její obyvatelé jinak nenazvou. Počeštěný německý název se dokonce v minulosti po několik desítek let stal i úředním jménem města.
Deštná: název mohl dát deščený, čili bidlový les
Pořád tu pršelo, a tak se obec jmenuje Deštná. Jednoduché vysvětlení, které ale nemusí být pravdivé.
„Existuje ještě druhá varianta. Název mohl vzniknout i podle staroslovanského výrazu deščený les, to znamená bidlový les, takový, jakých je tady v okolí města spousta,“ vysvětluje Pavel Kučera z městského úřadu.
Deštná, ležící téměř na hranicích Jihočeského kraje a Vysočiny, je vděčným cílem turistů. Kromě provaznického muzea navštěvují lidé z celé republiky i muzeum letectví.
„Expozice je rozdělená na válečnou a poválečnou část. Ta sahá až téměř do současnosti. V září je muzeum otevřené denně kromě pondělí a vstup je padesát korun,“ uvádí Vladislav Burian.
Vlčice: dříve vlci, dnes továrna na obaly a víčka
Obklopena hustými lesy České Kanady se mezi rybníky Hejtman, Střížovický a Ratmírovský rozkládá vesnice Střížovice. Jednou z jejích součástí je i osada s názvem Vlčice. Pro Hradečáky je vesnice známá především továrnou na výrobu plechových obalů a víček.
Nedaleko Vlčic staví i úzkokolejná dráha, vedoucí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Díky vodnímu jeřábu se tu provádí takzvané zbrojení parní lokomotivy, jedna z největších zajímavostí celé trasy. Kolem Vlčic a Střížovic také vede několik oblíbených cyklotras.
„S přáteli jsme pátrali po vzniku názvu naší vesnice,“ tvrdí osmnáctiletá studentka Veronika Pavouková. „Bohužel nám nepomohli v knihovně, ani v archivu. A tak se můžeme jen domýšlet, jestli tu doopravdy žili nějací vlci, nebo jde jenom o výmysl,“ uzavírá Pavouková.
