V globále bylo k mání všechno | E15.cz

V globále bylo k mání všechno

Share on Facebook Messenger
Za socialismu se nenakupovalo. Za socialismu se shánělo. A bylo třeba k tomu mít známosti.

V dobách plných nedostatkového zboží koloval vtip. „Nevíš, kde je obchodní dům Globál?“ „To neznám.“ „Tuhle říkali v televizi - soudruzi, v globále máme u nás všechno.“ Nedostatkové zboží a známosti, kterým se platilo penězi, ale častěji protislužbou nebo kafem či lahví „lepší“ kořalky, vedly k tomu, že mezi lidmi částečně fungoval v podstatě směnný obchod. Shánělo se všechno - od potravin a oblečení přes nábytek a knihy po kočárky a auta.
„Vary v roce 1989 neměly pořádný obchodní dům priorového typu jako byl například Ural v Sokolově či Brigádník v Ostrově. Tam jezdili Varáci po léta nakupovat nábytek, koberce, ledničky, pračky. Ural měl pro horníky a chemiky Sokolovska solidní nabídku, vše pro blaho pracujícího lidu,“ vybavuje si historik Stanislav Burachovič.
Kronika v roce 1989 zmiňuje, že od 5. dubna dováží karlovarský podnik Potraviny „z Východočeských mlékáren pět druhů zboží do Tržnice a Domu potravin - smetanové sýry, jogurty s kusovým ovocem, zakysané mléko Elvit, oblíbený biokys, čokoládový Thermix a jovokoktejl“.
Považte!
Z Tržnice je dnes Albert a v Domě potravin na někdejší třídě ČSA (třída T. G. Masaryka) bar.

Kritická situace

Kronika rovněž konstatuje, že „v doslova kritické situaci se ocitl karlovarský závod Potraviny, pokud jde o dostatek pracovních sil“. Nejvážnější byl stav na třídě ČSA, kde chybělo až třicet procent lidí, především prodavaček a pokladních. To „způsobuje fronty v prodejnách potravin v odpoledních špičkách a nepřispívá k dobré náladě zákazníků,“ stojí v kronice. Dobrá nálada zákazníkům chyběla v podstatě všude. „Mnohé zboží bylo i v roce 1989 nedostatkové. Éra nejhorších front na ocet, maso, olej, toaletní papír a jiné věci sice už v perestrojkovém čase pominula, zůstaly však mimo jiné fronty lidí ve čtvrtek před knihkupectvími, úzkoprofilovým zbožím byla například auta, dětská i dospělácká kola, moderní kočárky, dětské oblečení, mrazáky a další,“ vzpomíná Burachovič.
Problém byl i s tak základní potravinou, jakou je chléb. „Chleba byl považovaný za čerstvý dvaasedmdesát hodin. Když jsem chtěla, abychom ho v neděli měli k snídani, musela jsem v pátek místo oběda jít do pekárny naproti Národnímu domu. Odpoledne bych ho už nesehnala a čtvrteční by zase v neděli nebyl k jídlu,“ přibližuje Zdeňka Lahvičková. Vybavuje si ještě jeden příklad, jak to v socialistických obchodech chodilo.
„Na třídě ČSA byl obchod Luxus. Jednou jsem tam koupila froté ručníky, což bylo také úzkoprofilové zboží. Na ručníku byla nalepená cedulka Luxus a pod tím II. jakost.“

Dobová specifika

Před knihkupectvími - hlavně na Tržišti na třídě ČSA - se lidé hromadili vždy ve čtvrtek, kdy vycházely knižní novinky. Nešlo jen o nového Hrabala či Párala, zájem byl - na rozdíl ode dneška - i o poezii. Například když vyšla antologie současné americké poezie Dítě na skleníku nebo kniha Richarda Brautigana V melounovém cukru. Kdo měl kontakty do knihkupectví, měl daleko větší šanci.
Obdobné to bylo v antikvariátu nebo v prodejnách desek Supraphonu (na Vřídelní ulici) a Pantonu (opět ČSA). Náhradou za úlitby prostému lidu v podobě velmi zřídkavých licenčních titulů zahraničních rockových kapel, navíc v nedostačujícím nákladu, byly burzy desek. Ty však neorganizoval stát, ten je naopak policejně rozháněl.
Na úplném sklonku osmého desetiletí se už uskutečnily oficiální burzy v někdejším K-klubu na dnešní Sokolovské ulici. To už se tam ale vedle rockových fanoušků a sběratelů objevili i kšeftaři.
Tuzex a nákupní výjezdy do NDR patřily neodmyslitelně k tehdejšímu shánění. V Tuzexu se nakupovalo za speciální poukázky - bony, které se sháněly od veksláků nebo výměnou za valuty, především západoněmecké marky a dolary. Ty byly v Karlových Varech k sehnání relativně bez větší námahy, ze západní ciziny sem jezdilo dost hostů. A řada z těch, kdož pracovali v pohostinství a hotelech, měla devizy nablízku.
Obchody ve východním Německu byly v mnoha směrech lépe zásobované. Nákupní komanda směřovala přes celnici na Božím Daru. Řada věcí se však nesměla dovážet, proto se hojně pašovalo. Oblečení, boty, záclony. Kontroly na hranicích byly potupné a nezřídka končily zabavením dováženého tovaru.
Ale v globále jsme u nás měli všechno.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.