Na blížící se kritickou situaci upozorňuje předseda Krajského sdružení Českého svazu tělesné výchovy Libereckého kraje Vladimír Boháč. Podle něj chybějí peníze nejen na provoz a údržbu sportovišť, na pojištění lidí a majetku, ale hrozí celková degradace sportu.
Vladimír Boháč.
Jaké jsou momentální poměry ve financování místní okresní organizace ČSTV?
Okolnosti jsou obecně velmi špatné. Na sport v okresech kromě vlastních zdrojů a finanční podpory měst a obcí z velké části přispívala i Sazka. Dalšími zdroji byly ministerstvo školství a ministerstvo financí. To mělo vazbu na Sazku.
Čím?
Sazka měla výjimku, kdy neodváděla daň z přidané hodnoty. Kolem roku 2006 to přestalo platit a ministerstvo financí nám a všem dalším akcionářům Sazky a. s. tuto částku vyrovnávalo. Ve sportovním světě tomu říkáme „kalouskovné“. Tak to šlo až do loňska, kdy se peníze rozdělovaly mezi akcionáře Sazky, mezi kterými byly i střešní organizace, například Sokol nebo ČSTV. Letos se, z nejasných důvodů, změnila pravidla tak, že v ČSTV nedostala peníze střešní organizace, ale pouze její část, komora svazů. Na další komoru, tělovýchovných jednot a sportovních klubů, nezbyla ani koruna.
Peníze už chybějí nějakou dobu, co bude od Nového roku?
K dnešnímu datu nepřežilo už deset okresních kanceláří naší organizace. Od prvního ledna jsou na obzoru další potíže. Například s autorskými právy. Hlavní nebezpečí ale vidím v tom, že nám neprodlouží smlouvy pojišťovna.
Co by to znamenalo?
Sportovci od ČSTV mají mimo jiné servis v podobě společných pojistek pro případ úrazu sportovců a pojistku „na zodpovědnost“ u trenérů. Pokud by se sportovec zranil, mohlo by se to všem velmi prodražit. Smlouvu na celostátní úrovni máme uzavřenou s pojišťovnou Kooperativa. Máme asi milion a půl členů a za každého platíme díky množstevním slevám devět korun. Pokud to kluby a jednoty budou muset hradit samy, na tak výhodný tarif již nedosáhnou.
K čemu potřebují sportovci autorská práva?
Do 31. prosince měl ČSTV uzavřené smlouvy se společnostmi zastupujícími autorská práva k hudebním dílům, jako je OSA nebo Intergram. Dohoda se týkala všech devíti tisíc tělovýchovných jednot a dalších tisíců klubů a oddílů. Ti všichni si mohli při svých zápasech zcela legálně na hřištích a sportovištích pustit muziku. Pomáhá to nejen sportovcům před výkonem, ale celkově to vykresluje atmosféru daného utkání. Po Novém roce se musí o veřejnou produkci postarat samy. To pro ně znamená další administrativu, poplatky a čas. Náklady budou zhruba desetkrát vyšší!
Peníze údajně nejsou ani na dopravu k soutěžím.
Tenhle problém už je tady delší dobu. Nyní si všechny tělovýchovné jednoty nebo sportovní kluby musí opatřit prostředky zhruba z pětasedmdesáti procent samy. Mimo jiné to řeší i zvýšenými členskými poplatky. Pro příklad, liberecký ping-pong si lidé zahrají jen za tři až čtyři tisíce korun ročně. Řada týmů, které si vybojovaly postup, se nyní nemůže zúčastnit vyšších soutěží, kde už na náklady nemají.
Jak vidíte budoucnost sportovních klubů a co by se mělo zlepšit, aby to znovu fungovalo?
Sport je věčný, takže se určitě udrží. Otázkou je jen, v jaké podobě a kvalitě. Dnes si kluby nemohou zajistit ani důležité revize, což hrozí potenciálním problémem, například v případě komínů nebo u požárních věcí. Stav by se určitě vylepšil, pokud by ministerstvo školství stanovilo jasná pravidla.
