V Otrokovicích se chystá svátek atletů

Mezinárodní mítink přiláká znovu po roce desítky atletů z Česka i ze zahraničí.

Otrokovice se opět stanou centrem české atletiky. Na dvoudenním mítinku se v tamní hale už podvanácté představí nejen domácí atletická špička. Prestižní sportovní akce, jejímž patronem je tentokrát trojnásobný mistr světa v desetiboji Tomáš Dvořák, se letos uskuteční v nezvyklých dnech: pořadatelé ji oproti zažitému lednovému termínu přichystali na začátek března.

„Kvůli halovému mistrovství světa a přeplněné termínovce jsme se rozhodli uspořádat akci týden po halovém mistrovství republiky a týden před světovým šampionátem v katarském Dauhá.

Závodníkům, kteří nesplní limit, tak umožníme prodloužit si halovou sezonu a uzavřít ji u nás. Doufáme, že i některý z limitářů si bude chtít prověřit formu před odletem do Dauhá,“ přeje si předseda atletického klubu Jiskra Otrokovice a manažer mítinku Michal Petřík.

Zatím ještě není jasné, kdo se letos 4. a 5. března na „XII. Obaly Morava mezinárodním atletickém mítinku“ představí. „Vedeme jednání, jsme ovšem ve složitější pozici než pořadatelé výškařských klání. Zatímco oni jednají s deseti muži a stejným počtem žen, my máme ve dvou kategoriích sedm disciplín a navíc čtyřboj. Není problém sem dostat opravdu slavné jméno, ale potom zůstanou ostatní sektory prázdné,“ říká finanční manažer mítinku Daniel Hořt.

I tak letos chtějí pořadatelé rozšířit zahraniční účast. „Jednáme proto s ukrajinskými, rakouskými a německými závodníky a věříme, že přijedou také Maďaři, Poláci a Nizozemci. Stále však děláme tento mítink primárně pro české a slovenské atlety,“ ubezpečuje Petřík.

Jisté je zatím to, že se ve sportovní hale znovu objeví atletická legenda Tomáš Dvořák. Tentokrát jako patron mítinku a trenér, který přiveze své vícebojařské svěřence.

Impulz po povodních

Tradice halového mítinku v Otrokovicích se začala psát v roce 1999. Hlavním impulzem byla dostavba původně tenisové haly, rozestavěné ještě za socialistických časů. Její skelet po povodních v roce 1997 sloužil jako sklad ledniček. V roce 1998 rozhodli otrokovičtí radní o jejím dostavění a položení litého tartanu.

„Tento povrch umožňoval uspořádat atletickou akci. Chtěli jsme ukázat, že i v těžkém období po povodních náš oddíl žije a pracuje,“ říká Petřík.

Parta nadšenců měla už tehdy jasno v tom, že nechce pořádat pouze výškařský závod. „Těch je v zimním období mnoho, protože je jednoduché kdekoli postavit sektor,“ tvrdí Petřík. Už při prvním ročníku se proto kromě výškařských soutěží uskutečnil i sprinterský závod.

„Protože náš oddíl měl v té době několik špičkových sprinterů a také sousední Zlín a další moravské oddíly projevily zájem o netradiční měření sil na trati dlouhé čtyřicet yardů, závod jsme zařadili do programu mítinku. A je tam dodnes,“ říká hlavní organizátor akce.

Jak mítinku přibývalo ročníků a organizátorům zkušeností, rozrůstal se i počet disciplín. „Postupně přibyly překážky, skok daleký, trojskok a vrh koulí. Díky výšce haly jsme mohli zařadit i skok o tyči. Další disciplíny už ale přidávat nelze. Přesto vznikl před rokem nový závod, a to čtyřboj, kde se ve vybraných disciplínách utkávají vícebojaři se specialisty,“ připomíná Petřík.

Za dvanáct let si do Otrokovic navykly jezdit osobnosti. „Výčet slavných jmen je hodně dlouhý. Za všechny bych kromě desetibojaře Dvořáka jmenoval výškaře a olympijského medailistu Jaroslava Bábu, halovou mistryni světa ve skoku o tyči Pavlu Rybovou nebo halového vicemistra světa ve stejné disciplíně Adama Ptáčka,“ poznamenává Petřík. Do Otrokovic si ale stále častěji nacházeli cestu i kvalitní zahraniční atleti.

Návštěvníci mítinku viděli v uplynulých letech řadu hodnotných výkonů. „Kromě několika mládežnických rekordů nejvíce vyčnívá 796 centimetrů Romana Novotného ve skoku dalekém. Věříme také, že letos uvidíme ve vrhu koulí výkon za hranicí dvaceti metrů,“ přemítá Petřík.

Skok proti zdi

Skok daleký je specifikem mítinku. Doskočiště je totiž u jedné ze stěn haly a závodníci se proto rozbíhají a skáčou přímo proti zdi. „Ano, je to trošku netypické. Tomáš Dvořák chtěl na zeď nalepit aspoň tapetu nějakého lesíka a tvrdil, že tu nejde skočit víc jak 730 centimetrů. Roman Novotný to skoro osm metrů dlouhým skokem vyvrátil. A to se musel rozbíhat ze zkráceného rozběhu až z chodby haly,“ říká se smíchem Aleš Prudký, který se na organizování mítinku každoročně podílí.