V Praze začala výstava „fotbalového“ architekta Eduardo Souta de Moury

Výstava díla významného portugalského architekta Eduardo Souta de Moury začíná v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Proslavil se například návrhem svatostánku kopané v městě Braga nebo vilovým komplexem oslňujícím bílou barvou pro fotbalovou hvězdu Cristiana Ronalda. I za tyto práce v loňském roce obdržel nejprestižnější architektonickou cenu Pritzker Prize.

Návštěvníci výstavy, která se koná od 17. března do 29. dubna, se však spíše než na opulentní prezentace de Mourových nejlepších realizací mohou těšit na často skromně pojaté hledání ideje, výrazu, řešení a postupné kroky vedoucí ke konečné podobě stavby. Výstava nese název Soutěže – 1979 – 2010 a představuje 50 soutěžních návrhů mapujících 30 let práce tohoto portugalského architekta a jeho ateliéru. V nápadité, minimalistické kompozici nabízí přes tři stovky skic, detailní projekty nejdůležitějších architektonických soutěží, modely, fotografie, videa, plány a další dokumentaci ilustrující tvůrčí proces. Vrcholem výstavy bude přednáška Eduardo Souta de Moury v pražské Betlémské kapli v pondělí 30. dubna.

Většinu návrhů spojuje téma urbanismu či občanské vybavenosti měst a řešení veřejných prostor nebo mobiliáře. V návrzích se prolínají projekty s kulturní, zdravotnickou, sportovní nebo náboženskou funkcí. Početná je též množina projektů souvisejících s architekturou i urbanismem dopravy (železnice, metro, letiště), naopak jen okrajově se de Moura účastnil soutěží na rezidenční nebo hotelové budovy a komplexy.

„Výstava tohoto tvůrce, jenž je ve světě té nejlepší architektury ceněn i pro svou pokoru a skromnost, stvrzuje zájem naší galerie o portugalskou architektonickou scénu. Ta patří k evropské špičce, podobně jako Nizozemsko nebo Dánsko,“ říká Dan Merta, šéf Galerie Jaroslava Fragnera. V De Mourově jazyku architektury lze podle něj vystopovat ´hlásky´ jeho učitele Álvaro Sizy.

Na zmíněné stavbě fotbalového stadionu v portugalském městě Braga je možné doložit všechny principy de Mourovy práce tak, jak je charakterizuje spolukurátor výstavy André Campos: „Fascinují jej nové způsoby využití starých materiálů, nové výzkumy v oblasti návrhu všemožných nepravidelných, roztříštěných, zakřivených architektonických objemů. Jeho architektura vyjadřuje reflexi, kulturu, posedlost specifickými tématy, tvrdou práci a srovnávací analýzu, výpravu za pracemi a teoriemi jiných architektů. Je to, jako by byl stále v laboratoři a snažil se vyřešit otázky, které si sám klade. Řešení projektu je také hra, hádanka, problém, který je třeba vyřešit,“ uvedl.

Zasloužený respekt architektů i klientů a sympatie veřejnosti si de Moura získal i za další své realizace: stanice metra v Portu, červené homole Muzea Pauly Rego v Cascais, konverzi cisterciáckého kláštera Santa Maria do Bouro, rekonstrukci Muzea de Grao Vasco ve Viseu nebo „Cinema House“ režiséra Manoela de Oliveiry v Portu, ale také národní pavilon na EXPO 2000 v Hannoveru nebo pavilon Serpentine Gallery v Londýně v roce 2006 (pavilon v Kesington Gardens má za sebou teprve dvanáctiletou tradici, ale patří mezi nejprestižnější současné architektonické výzvy). Na obou posledních stavbách spolupracoval se svým tutorem Álvarem Sizou.